ve smír
ve smír
navíjím vlákno galaxií
na prst co obtáčel tvůj vlas
pomalu stéká
pomalu chutná
sladký jak touhy
skryté v nás
blankytná křídla
rozhoupala květy
na bosých patách ulpěl prach
v bzukotu rodí se
hvězdokupy barev
přichází
odchází
ve vlnách
nevěříš pokušení zlomené o rty
pod víčkem úsměv
z víru mlhovin
navždy a na chvíli
ke dnu když klesám
vesmír je směru prost
jedno vím...
světlá či tmavá ze tvých rukou
nestačí prosté
budu ti "dík"
to jednou modré ze všech tvých obloh
spletu ti k nohám
někam ...
za rovník
stáčí se
po stěnách
stéká
voní
lahodný
všemocný
zakalený dar
až jednou
nebude
nepohladí
nebude smrti
nikdo stár
jen vesmír
ve svém
nekonečném
mrazivém
smysluprostém
rozpětí
vzpomene možná
zbyly květy
k nim žádná z včel
už neletí
pak zvadnou
k zemi klesnou
a časem vítr sklidí prach
a slunce zajde
naposledy
a není
co bylo
v temnotách....
Komentáře (12)
Komentujících (5)
Doporučit
TiskKomentáře
...ne nadarmo máš svůj nick.......Ji./úsměv/
19.02.2017 10:15:15 | jitoush
ale na cestu životem jsem si vybral tvoje jméno ;)
19.02.2017 10:22:14 | poeta
......to je dobře.....máš recht....zraješ a díváš se nato ze všech stran,
proto máš naději.....přemýšlím,jaké jméno jsem si vybrala já....Ji./úsměv/
....jinak opravdu krásná báseň....poeťácká...
19.02.2017 10:27:36 | jitoush