rozcuchaný lesní potůček
probudil znaveného poutníka
a hovořil k němu
zapomenutým jazykem
❇
překvapeného návštěvníka
se zmocnila pravda o životě
tajemného řádu v chaosu
❇
a uchvácen do tajuplných obrazů
prošel nehybnou smrtí
až do radosti znovuzrození
...Akyši...zašuměl jsi tak, že se dívám na obrázek madony a musím se jít pomodlit...nějak mne přepadl stesk...**ST**
04.03.2018 08:41:37 | Anděl
Byl bych radši, aby tě přepadla radost a naděje.
Ale přečetla si to skvěle, chápavej anděli✴✴✴
04.03.2018 14:07:38 | Akyš
Miluju zurčení rozčepýřeného lesního potůčku, když taje sníh a taky po dešti. To má napilno a ještě si k tomu zpívá. Natáčím si ten hlas na mobil, a pak poslouchám...uklidňuje. Možná je to touha šťastných bláznů... Ale ten můj potůček nevypadá jako moře, ani ho skoro není vidět... :)
Za těch prvních šest řádků...
03.03.2018 20:52:45 | Philogyny1
Přesně u takového potůčku, kterej popisuješ
jsem včera byl, no a protože mě stačí fakt málo
tak na mě cákla ta metafora✴:-)
Dík a hezkou neděli
04.03.2018 14:04:29 | Akyš