U BRÁNY NEKONEČNA
U BRÁNY NEKONEČNA
Mlčící úzkost osamění,
nepoznaného objetí,
s ledovou pýchou staví stěny
nám při poslední závěti.
S vidinou zmaru v zemi sluhů
kráčíme k svému prokletí,
po autostrádě v úzkém pruhu
pádíme k „slunci“ podsvětí.
Snad Nekonečno za hvězdami,
nám v chladu mlhy údolí
na břehu řeky, kde jsme sami,
zahřeje srdce mrtvoly.
U brány lásky plamen svítí,
hledajícího osloví,
že nezáří jen pro přežití
robota sebezáchovy.
https://www.youtube.com/watch?v=OfubrgFCRdk&t=7s
(druhá část)
Komentáře (12)
Komentujících (6)
Doporučit
Tisk
Ano, jsem křtěná Vltavou a Prahu miluji. I když jsem teď člověk sídlištní, tak Hradčany, Malou Stranu nebo Vyšehrad bych nevyměnila. Ale Jizerky mám taky ráda, dost často jsem tam jezdila jako holka. Už je to fakt dávno. Daniela
23.09.2020 19:43:47 | danaska
Já také tleskám. Fakt moc pěkné. ST a pozdrav z Prahy. Daniela
23.09.2020 18:07:31 | danaska
Děkuji mnoho. Z Prahy? Tam jsem se narodil - donedávna bydlel na Vinohradech. Nyní jsem v Jizerkách. To prokleté Kafkovo město mne má stále ve svých spárech - též i mí předkové (všechno Pražáci - především z maminčiny strany /dohledal jsem 1830/). Praha mi chybí - zároveň k ní mám podivný vztah.
23.09.2020 18:30:10 | ARNOKULT
F. Villon by tomu zatleskal. Je to velmi dobrá transformace do starých časů. Cítím v tom dávnověk Renesance a zároveň smutek, temnotu života a těžkosti. Tohle je mimořádná tvorba, která koresponduje do tíhy bytí. Je to smutný a zároveň tvrdý.
23.09.2020 18:03:22 | Krahujec
Děkuji. Je to asi dáno i tím, že jsem kdysi překládal z latiny a řečtiny. Ten vliv se nezapře. Především v metrice.
23.09.2020 18:31:48 | ARNOKULT
Smutné, kdo životem kráčí
krokem přežívání
a až za branou Nekonečna ..
duše najde pohlazení.
Moc smutné..
snad v krocích životních
hudba v srdci zní.* ST ;)
Pěkný den přeji
23.09.2020 11:00:52 | jenommarie
Děkuji. Já též. Dnes bude opět krásně.
23.09.2020 11:44:26 | ARNOKULT
U nás je pěkné počasí, jen už to sluníčko je znát..že trochu ubralo na síle. Děkuji také za přání :)
23.09.2020 11:46:05 | jenommarie