Zrodili jsme se

Zrodili jsme se s početí,
když uzřel věrný cit,
Boha božství svého,
On strážný andělů.

Hle světlo trsem k mání,
proč by mluvil oblohou,
přes pokrájené přání,
vírou hrdliček hrdě odevzdává.

Gentsemanská zahrada probdí apoštoly,
za onoho ukřižovaného,
s křížkem muka krůpění.

Mír pro svobodu lidství,
ve zdrávas milostiv popíjených pohárků.

Modlou povstaneme z mrtvých,
oči slepých drátů,
viďme v nadějných kříd,
šlápotami,
ke chodícím chůdám dávných zmarů.

Bojte, nebojte, však se probojte,
běloby titánů neholdují válkou,
jsou a budou,
dědickým neposkvrněním saténů,
kde svými činy utiší chlácholení soumraků.

Ve hříchu konáme mráčené,
trestem pojídáme narození,
lopotou v lopatě s kopáči,
bloudíme v dlaždicích,
duše smrti posmrtně vylétne.

Kraj ráje, Bože né pekla zvrácení,
pomodlím se od srdce,
třikrát a né víc.

Nad každým smiluje nedokonané,
prach v prachu obrátí,
a popraškem rozpráší království,

po modři nejedněch trikolorů,

mrakem mraků potiskne,
knoflíčky drobných puntíků,
tiskem shůr vzbouzené.


A Anděl andělů,

letkami vyhřeje soudné,
ty studnice čistěkynoucích zázvorů.