Profil autora malé srdce

Kde mne můžete najít:

...

Můj hlavní a základní web s mou poezií: malé srdce

Účet na You tube: Zdeněk Vlha

Najdete mne i na SUNO

__________________________________________________________________________________

Co právě prožívám:

...

V současnosti mám obrovské tvůrčí umělecké období, kdy slova, myšlenky a verše ze mě tryskají nekonečným proudem duše. Je to dáno dvěma nesmírně těžkými životními traumaty. Prostě jen potřebuji psát a psát, abych se nezbláznil.

__________________________________________________________________________________

Jsem básník.
Miluji poezii.
Každá báseň
je vlastně malbou
a každý verš
jednotlivým tónováním.
Básník je malířem slov.
Jsem básník a jsem i malíř.
Na paletě snů nacházím
své vlastní barvy.

(malé srdce)

__________________________________________________________________________________

Aktuálně připravuji ke knižnímu tisku mou knihu poezie,

která se bude jmenovat - NEVÝSLOVNO

...

Knihu chci vydat samonákladem. 

Bude ve velikosti A5 a některé z básní uveřejňuji i zde na Literu.

________________________________________________________________________________

...

Báseň je svět proměnlivých barev a život plátno,

které ožívá slovy veršotepců.

Svět hlubokých zákoutí a křehkých obrazů.

...

Báseň je malbou a každý verš jednotlivým tónováním.

...

Básník je malířem slov.

Pro básníka jsou veršem prožívané etapy jeho života

a prožitý život jeho celou básní.

...

Jsem básník a jsem i malíř.

Na paletě snů nacházím své vlastní barvy.

...

Báseň je pohybem do zastavení.

Básník se básníkem nikdy nestává,

on už se jako básník rodí.

Jenže svět nemá a nikdy ani neměl pochopení pro básníky,

ale básníci mají pochopení pro svět,

protože jejich dechem je láska

a proto se básníci budou rodit znovu a znovu,

dokud tento svět potrvá.

---

malé srdce

__________________________________________________________________________________

1. Za svou úplně nejlepší báseň, kterou jsem napsal, považuji báseň: Kapky snáře

2. Za jednu z mých nejnáročnějších básní, kterou jsem kdy napsal, považuji báseň: Zvuky stroje času

3. Za svou nejemocionálnější báseň pokládám báseň pro Terezku: Nekonečno

4. Mezi své nejjednodušší básně, řadím báseň: Snad je to zázrak jen

5. Mezi své nejzajímavější díla považuji dílo s názvem: Znásilněný portrét ženy

6. Mezi své nejkontroverznější díla považuji recenzi na knihu: Dušemrdi

7. Mou úplně nejstarší básní, kterou jsem napsal, když mi bylo 17.let, je báseň: Být tak básníkem

__________________________________________________________________________________

...

Lidé, kteří mne v mém životě nejvíce ovlivnili,

kteří mi nekonečně chybějí a které nadevše Miluji:

...

Na prvním místě je to má Milovaná bývalá žena Peťka, kterou jsem nikdy nepřestal milovat:

...

...

Děkuji Petruško za Tvou Lásku, když Jsi mne ještě milovala.

Děkuji za Tvá objetí, když Jsi ještě stála při mně a byla mou součástí.

Děkuji za bolest ztráty, když Jsi mne opustila a šla za jiným mužem.

Děkuji, že Jsi aspoň na chvíli byla součástí mého růstu.

________________________

...

2. A potom to byla Terezka, nejhodnější člověk, jakého jsem kdy poznal.

A byť žila jen krátce, zanechala ve mně nesmazatelnou stopu.

...

Terezce jsme po Její smrti, společně s básnířkou,

Drážou Holmanovou,

vydali knihu Otevřený kruh.

Kdo by měl zájem o digitální podobu knihy,

stačí mne kontaktovat do zprávy, rád Vám ji pošlu.

Děkuji, že jsem mohl aspoň nepatrnou chvilku kráčet s Vámi...

__________________________________________________________________________________

Život, to jsou pestrobarevné korálky

a každá ta korálka představuje jednu lidskou zkušenost.

Čím více lidských zkušeností se nám dostává,

tím více pestrobarevných korálků máme

a tím bohatší

a barevnější může být náš řetízek života.

_________________________________________________________________________________

Co když v dávných časech nebyly na obloze žádné hvězdy. Co když hvězdy nejsou tím zač je považujeme. Co když jejich svit, který dopadá na Zem, není světlo vzdálených sluncí, ale záře našich křídel – duší, jež se proměnily v anděly. Svému osudu nikdo z nás neunikne a mimo tento svět existuje další, v němž jsme všichni propojeni. Všichni jsme součástí velkolepého, dojemného plánu. Zázraky se dějí všude kolem nás. Stačí se jen rozhlédnout a pozorně se dívat, protože ani čas a vzdálenost nejsou tím, čím se zdají být. (… z filmu Zimní příběh, režisér Akiva Goldsman)

__________________________________________________________________________________

...

Za nejkrásnější báseň, která kdy byla napsána, považuji báseň Pokora od Jiřího Wolkera:

---

Stanu se menším a ještě menším,
až budu nejmenším na celém světě.

Po ránu, na louce, v létě
po kvítku vztáhnu se nejmenším.
Zašeptám, až se obejmu s ním:
„Chlapečku bosý,
nebe dlaň o tebe opřelo si
kapičkou rosy,
aby nespadlo.“

__________________________________________________________________________________

...

Za nejoblíbenější báseň pro mé malé srdce, považuji báseň od Jiřího Ortena - Chvěje se mi ruka:

...

Proč se jen pláče při bolesti,
když každá úleva
tě vrací zpátky.
Proč se jen pláče, jaké je v tom štěstí.
Ach ano, pláč je asi pro šťastné.
Opravdu chtěl bys někdy plakat.
Déšť na římse, to je ta pravá nota.
Máš mnoho starostí
jak skončit tento den,
když okno otevřeš, zima tě rozdrkotá.
Ty nevíš k čemu teplo je,
k čemu je déšť, co ti to říká.
Ach teplo, to je býti unaven
a déšť jsou housle pro básníka,
ale ty nevíš k čemu ještě hrát,
když nikdo nepřichází, aby slyšel
a čísi hlas ti říká tiše,
že čas je skoncovat.

---

Oblíbení autoři: Jiří Orten, Jiří Wolker.

__________________________________________________________________________________

Zajímavé citáty o poezii:

...

Krásný verš je jako smyčec
klouzající po našich
ozvučených strunách.
Básník v nás nerozeznívá
své myšlenky, nýbrž naše.

(ANATOLE FRANCE)

...

Nikde nenajdete poezii,
jestliže ji nenosíte v sobě.

(ALEXANDR SERGEJEVIČ PUŠKIN)

---

Poezie života je láska.

(SVATOPLUK ČECH )

---

Pouze nesmrtelní básníci
si mohou dovolit
umírat mladí. 

(JIŘÍ ŽÁČEK )

---

Poezie podstupuje boj,
aby svedla dohromady lidi.
Básník si chce zasloužit
jméno člověk.

(PAUL ELUARD )

---

Pro básníka jsou veršem
prožívané etapy
jeho života
a prožitý život
jeho celou básní.

(malé srdce)

_______________________________________________________________________________

...

Nejlepší komentáře, kterých si skutečně nadevše cením a které mě někam posunuli:

...

1. SONADOR:

...Láska je jen jedna, a nemá protiklad... existuje pouze v Přítomnosti... všechno ostatní jsou iluze tvořené myslí... je potřeba naučit se mít mysl čistou a klidnou, nenechat ji toulat - dozadu, dopředu... náš problém je, že nás všechny ty věci, které způsobují trápení, baví... proto se utápíme v nostalgii a ve snění, tohle všechno probouzí silné emoce, a protože jsme vyrobeni k tomu, abychom milovali, milujeme i to, co neprospívá a škodí - často si to pleteme se skutečnou Láskou - ale ta je jen jedna, nemá protiklad a existuje v přítomné chvíli... existuje pouze ona, všechno ostatní je lež...

tak, srdíčko, děkuju, potřebovala jsem to naspat, díky tobě jsem to udělala:) třeba si tam něco najdeš... hlavně k sobě buď laskavý... dobrou noc*

...

2. Jitoush:

.....Jako člověčí mohu poděkovat za slova jako taková,protože se cítím být lidskou bytostí,i když možná,kdyby byla v "tišině "pronesena,vynikla by více,dostala se hlouběji...ale věřím,že od srdce plynou....
Ovšem když si opětovně přečtu Tvoji anotaci / "věnuji má slova všem těm, kteří jsou ještě člověčí".../,tak mi tam naskočí určitý vnitřní protimluv,protože za předpokladu,že hudbu i hlas stvořila UI,byť s Tvojí pomocí jako zadavatele,tak se mi to jeví,že onen autor-člověk,to ryze člověčí, nějak uniká i přesto,že slova jsou autorova.....že hlas a hudba z "umělého světa"přehlušují lidský aspekt slov,onu přirozenou energii sdílení...že příště už z "člověčího" nezbyde nic.......
Možná jsem zpozdilá nebo nerozumějící trendům doby,ale v kontextu onoho "člověčího"bych více ocenila verše přednesené lidským hlasem autora nebo jiného člověka,vlastnoručně složenou hudbu nebo podkres melodií zkomponovanou člověkem z masa a kostí nebo prostě jen slova k přečtení.........Neber to prosím Tě jako útok nebo tvrdou kritiku,působím tu mírumilovně už nějaký ten pátek, nemám zapotřebí se dohadovat a přetahovat nebo "bojovat"za nějakou pravdu,každý ať tvoří po svém........Je to pouze můj bezprostřední pocit z onoho pro mě rozporu,můj náhled na věc, a také mám ráda a dávám přednost autentickému projevu,i když je nedokonalý.Měla jsem potřebu se vyslovit,právě díky Tvé anotaci,která ve mně toto zamyšlení vyvolala.........
P.S.Pokud jsi autorem hudby Ty i jejím autentickým interpretem,tak se omlouvám .Ji.

...

A jiný komentář od této autorky:

...

.....Líbí se mi tato Tvá,navíc "okořeněná"Tvým hlasovým projevem....ano,jistým způsobem nás to obnaží.....ale když poslouchám autentický hlas a způsob,jak se sám autor zhostí přenosu svého vlastního textu na posluchače,tak mohu vnímat
myšlenky ve verších o něco intenzivněji,skutečněji a otevřeněji.......poslechla jsem si s odstupem ještě jednou a zase se mi "sloupla"další vrstva.....vnímám v hlase prožitky Života a to dodává veršům větší hloubku,to oceňuji.....a přiznám se,že takto se mi to zamlouvá více než propůjčení textu "umělým ústům"./úsměv/
Ale říkám to laskavě,ne provokativně...konej svobodně......setkává se to zde s pochopením a úspěchem......jen jsem měla potřebu vypíchnout právě tento Tvůj vstup......každý podle svého.......ale je fajn,že si se k tomu odhodlal.......
Tvůj text si zaslouží onu autentičnost....tak děkuji......Ji./úsměv/
P.S.A vždy se přistihnu,i u projevu jiných,jak si člověk mimoděk vnitřně představuje,pokud autor má v profilu podobenku,zabarvení a hloubku hlasu právě na základě podoby...a pak je ten hlas zcela jiný.........je to zajímavý proces přijetí skutečnosti na základě zkušenosti.A poté i dojem 1.poslechu a pak opakovaného,jakoby to do sebe zapadlo v přirozenosti.......někdy se přistihnu,jak se usmívám nad tou rozdílností,která se nakonec stává harmonickou v procesu vnímání.........snad Tě můj myšlenkový proud příliš "neunavil"...../úsměv/......už jsem zasejc na zemi......Ji./úsměv/

...

Děkuji každému, jehož komentáře mne někam posouvají.

__________________________________________________________________________________

...

Oblíbení autoři:

...

SONADOR

MARTIN KREDBA

FANY

SIDY

...

Autorka, jejíž kamarádství si vážím:

BOSORKA9

__________________________________________________________________________________

Nejzajímavější komentáře, které jsem rozdal

...

Komentář o tom, jak si udržet holku:

...

Ono ani tak nejde o to "chytnout", ale udržet si ji. A to Ti povím, to už je úkol hodný superhrdiny. Já jsem se do toho pustil s vervou, že by se i Superman v domácnosti mohl stydět. Vařil jsem každý den, protože jak se říká, láska prochází žaludkem. A já jsem chtěl, aby ta láska prošla a zůstala.

-

Každý den jsem se měnil v kuchyňského mága. Vytahoval jsem z trouby lahodné pokrmy, které by i šéfkuchař Michelin ocenil. Špagety s domácí omáčkou, pečené kuře, a dokonce i soufflé, které se nezhroutilo! Myslel jsem, že s takovou kuchyní mě nikdy neopustí. A když jsem vařil, nezapomněl jsem ani na detaily – svíčky, romantická hudba, a dokonce jsem se naučil skládat ubrousky do tvaru labutí. Ano, byl jsem skutečně odhodlaný.

-

Ale nebylo to jen o vaření. Snažil jsem se být i mistrem úklidu. Můj vysavač se stal mým nejlepším přítelem a prach se bál vstoupit do našeho bytu. Koupelna zářila jako diamant a prádlo bylo vždy pečlivě složené. Měl jsem pocit, že bych mohl vyhrát soutěž o nejlepšího domácího muže roku.

-

A sex? Tam jsem byl rozhodně uspokojovatel první třídy. Jestli existuje nějaká tajná škola pro milence, já bych byl určitě jejím nejlepším absolventem. Měl jsem pocit, že jsem objevil všechny tajné triky a techniky, které by mohly ženu přivést na vrchol blaha. Ale zřejmě ani to nebylo dost.
Samozřejmě, nebylo to jen o sexu, ale především o Milování - ono duševní spojení, které Jediné dává vztahu smysl.

-

A přesto, i přes všechny tyto snahy, odešla za jiným mužem. Možná měl lepší recept na lasagne, nebo snad uměl složit ubrousky do tvaru orla. Kdo ví. Každopádně, mě to zlomilo srdce. Cítil jsem se jako superhrdina, který ztratil svou sílu. Asi ten blbý kryptonit.

....................................................................................................................................................................

Komentář o pravidlách a očekáváních jiných lidí

...

Od malička jsme vedeni k tomu, abychom se přizpůsobovali určitým normám, pravidlům a očekáváním. Rodiče nás učí, co je správné a co špatné, co se sluší a co ne, co bychom měli dělat a čemu bychom se měli vyhýbat. Tyto vzorce chování, které nám předávají, jsou často výsledkem jejich vlastních zkušeností, přesvědčení a hodnot, které si sami osvojili během svého života.

-

Jenže v tomto procesu výchovy se často ztrácí něco velmi důležitého – naše vlastní jedinečnost.

-

Místo toho, abychom byli vedeni k tomu, abychom objevovali, kdo jsme, co nás naplňuje a co je naší pravdou, jsme často tlačeni do šablon, které nám ne vždy odpovídají.

-

Žít Pravdu – to je něco, co se zdá být jednoduché, ale ve skutečnosti je to jedna z nejtěžších věcí, které můžeme v životě dosáhnout.

-

Pravda není něco, co nám může někdo jiný předat. Pravda je něco, co musíme objevit sami v sobě. Je to hluboké poznání toho, kdo jsme, co chceme a co je pro nás skutečně důležité.

-

Ale abychom mohli žít svou pravdu, musíme se nejprve osvobodit od všech těch vzorců, které nám byly vštěpovány. Musíme se naučit naslouchat svému vnitřnímu hlasu a důvěřovat mu. Musíme mít odvahu být sami sebou, i když to znamená jít proti očekáváním ostatních.

-

Souhlasím s tím, že pokud se necháme oklamat různými idejemi, můžeme se stát nástrojem manipulace jiných lidí. Zažil jsem to několikrát. Proto už nikomu nevěřím. Jen sám sobě.

-

Souhlasím s tím, o čem píše Osho, že když se necháme ovlivnit okolím, potlačíme přirozenou touhu a přestaneme hledat.

-

Je to klíčová myšlenka, která nám říká, aby se člověk nenechal svést tlakem okolí a zůstal věrný své přirozené touze a autenticitě.

-

Autenticita a věrnost sobě samému jsou cestou ke skutečné svobodě a naplnění.

-

Na rozdíl od Osha však věřím, že v určité chvíli se hledání stane překážkou. Ale vyplyne to právě z té přirozenosti hledání. Věřím, že jednoho dne v nekonečném Bytí se touha rozplyne a zůstane jen čistá esence Poznání. Tehdy hledající nalezne a stane se samotnou existencí.

-

Děkuji Šuměnko za Tvůj přínosný komentář a za moudrá Oshova slova a myšlenky.
A děkuji také za to, že jsem se mohl hlouběji zamyslet... :-)

-

Ale já jsem i tak ztracený a stále hledám cestu z toho marazmu. I když se opravdu snažím. Celý život hledám skutečnou povahu věcí a to, kdo jsem a kam jdu. Celý život medituji a za ty roky jsem v tom tichu objevil, že za tímto tichem, existuje i jiné ticho. Nazývám ho živým tichem, které je nevyslovitelné a dá se jen prožít a uvědomit si ho. Podle toho poznávám, že v nás je něco hlubšího, něco, co se nedá pojmenovat, ale co je věčné.

-

Trochu jsem se rozepsal:-)

-

Omlouvám se...

-

Ale jestli mi ještě dovolíš, dám zde jedno nádherné poučení od vzácného člověka, který mi odpověděl na mou otázku. Je to obyčejný český kluk, který hledal a možná i něco našel. Na jeho odpověď jsem nikdy nezapomněl. Možná to někomu něco dá.

-

malé srdce:

-

Dobrý den, už včera jsem Vám chtěl napsat, ale nenašel jsem odvahu. Možná jsem zbabělec a možná ani ne. Možná se před Vámi chci jen chránit, protože mám strach, že se dotknete mého Ega a že to zabolí, protože nežiju v Pravdě a přesto vím, že to uděláte. Možná mám strach z té bolesti a možná už nemám vůbec žádný strach. Co na tom záleží. Vše je tak jak je. Tak proč se tím zabývat. Proč hledat něco, co tu už je. Já jsem si pravdu ještě neuvědomil a proto Vám, Mistře píšu, i když mě možná spráskáte jako psa. I tak je to jedno. Vše už je tu, právě v této chvíli, ale já jsem tak slepý. A možná, že ať už řeknu cokoliv, i tak ublížíte mému Egu. Bojím se té bolesti a přesto ji chci. Ego musí zemřít. Nevím, jestli to tak je nebo není, snad mi to vysvětlíte Vy a snad mi řeknete, co vlastně to Ego je a jak ho je možné zničit.

-

český kluk:

-

Já Vás práskat nemusím… práskáte se úplně sám. Veškerý konflikt je jen v myšlení, kdy se názor pře s názorem… a přitom vy to nemusíte prožívat.

-

malé srdce:

-

Říkáte, že veškerý konflikt je v myšlení. Takže je nutné nemyslet. Vypnout myšlenky a pozorovat je. Hledat posledního pozorovatele. Ale kdo je ten poslední pozorovatel? Jsem to já? Já pozoruji, ale kdo pozoruje mne? Říká se, že posledním pozorovatelem je čisté vědomí - Já. Ale to je jen teorie. Jak zažít, co má být zažito? Už to trvá příliš dlouho a výsledky se nedostavují. V čem je příčina? I když často zůstávám v tichu a je to živé ticho, přesto, jako by bylo něco za tím. A já nedokážu tu neviditelnou stěnu překročit. Prosím příteli, jestli jste dál než já, poraďte mi co dělat, aby pravda byla zažita.

-

český kluk:

-

Nedělej nic, tedy ani nedělání. Veškerá cílená činnost, snaha a úsilí, jež je skrytá touha já po něčem jiném než je samo já… ať už je to pocit sebe-vymalovávanější… Zapřít sebe sama… prostě nebýt… žádné já to nevyřeší, nedokáže… protože není co vyřešit, co dokázat… Problém s dosahováním zmizí, jakmile se touha po dosažení vytratí. Ego si dává všelijaké cíle… dokud má cíle má i pozornost. Usušit ten zdroj a vykořenit lze jen vhledem do toho, že všechno co lze vnímat nikomu nepatří a je prázdné. To se dá jen tehdy když je nahlédnuto svým touhám pod pokličku a pochopen zdroj a princip vznikání utrpení na základě zkoumání sebe sama. Já jsem prostě nakonec musel zvolit sebe-ignoraci, protože všechno co jsem dělal živilo já.

-

Takže jsem se ve své pozornosti ignoroval, ať se mi jevilo ve vědomí cokoliv… Soustředil jsem pozornost jen na nicotu, prázdnotu… Ticho od vědomí sebe sama… byť by se mi slibovalo jakékoliv bytí celého vesmíru jako krásné. Musel jsem zabít všechno… I nevinné, i rostliny… celý vesmír... celý sen. Všechny krásné vzpomínky, i západy slunce i svítání - na všechno jsem nahlížel jako na související jevy s utrpením… Byl jsem nazván vrahem a necitou sám před sebou… Jako Bůh, který se rozhodne zrušit veškerou existenci svého vlastního snu je obžalován ze zrady… ze sadismu… atd… Nikomu bych to období nepřál… Jaká to je vyprahlá a nehostinná procházka, jež nic nedává, ale všechno krásné bere.

-

Jediné řešení bylo ukončit vědomí sebe sama… Pocit existence nějakého já.
A to ještě bez vidiny a motivu, že to k něčemu bude. Já jsem už nic nechtěl… Když ti to říkám a ty to budeš zkoušet…. už něco chceš, už si od toho něco slibuješ… a tak ti nebude nikdy fungovat nic… dokud půjdeš za svým snem.