XXXXII
XXXXII
Snad kdyby bolest bolela méně,
chtěl bych ji denně prosévat dlaněmi,
chleba z ní napéci, nabídnout hostím,
tančícím andělům pohřebních hostin…
Snad kdyby bolest bolela méně,
nechám se ochočit jedinou z vteřin,
kdy srdce, smrtelně raněné šerem
zatouží po těle z vraního peří.
Zatouží s hvězdami nad průrvou doby
milovat, líbat se lačnými ústy.
Opustit údolí s domovy – hroby
setmělou pěšinou, co v jitru ústí…
Komentáře (12)
Komentujících (8)
Doporučit
TiskKomentáře
.....Vždyť,půjdeš li alejí,"zlatem"Tě ozdobí
....v keřích se zachvěje schovaný stín
po kapsách kaštany z planoucích období
....ptáček Ti zazpívá odnese splín.....................Ji.
22.10.2024 21:43:53 | jitoush
snad kdyby
"kdyby"
nebylo
z nejsmutnějších
na světě
netřeba prosévat
ve slovech
ve větě
22.10.2024 14:01:26 | Vivien