Všechno to
co jsme dosud nevyslovili
v nás bouřlivě přetrvává
nepřetnout osu důvěrného hnízdění
ve tvém Slovu
a zatím venku za okny
stromy v kajícném záklonu
lámou si vaz
Vnímám z básně křehkost bytí... pokoru... moudrost...
Zatímco venku se stromořadí s první měsíčností rozestupují...
Krásná báseň, Markét... děkuji :)
10.01.2025 20:28:26 | RadekČ
...A co teprv lidé..........hnízda opuštěná......Ji.
09.01.2025 22:16:03 | jitoush