Za oponou světa

Děkuji Ti, mkinko. Bože, tak rád bych napsal aspoň jedinou dokonalou báseň, ale stále mi uniká. S každým pokusem cítím, jak mi slova kloužou mezi prsty, jako by byla vyrobena z jemného hedvábí, které se nedá uchopit. Přesto se nevzdávám. S každým novým dnem, s každým novým ránem, se snažím znovu a znovu, doufaje, že tentokrát se mi to podaří.

Každý verš, který napíšu, je jako kousek mé duše, který se snažím přetavit do něčeho krásného. Ale dokonalost je jako fata morgána, která se stále vzdaluje, čím více se k ní přibližuji. Přesto vím, že skutečná krása spočívá v cestě samotné, v neustálém hledání a objevování nových možností, jak vyjádřit to, co cítím.

Věřím, že jednoho dne se mi podaří zachytit ten prchavý okamžik inspirace, který mi umožní vytvořit něco skutečně výjimečného. Do té doby budu pokračovat ve svém úsilí, budu snít a psát, budu hledat a nacházet. Každá báseň, kterou napíšu, je krokem na této cestě, krokem k dosažení mého cíle.

Možná je to právě ta cesta, která mě nakonec dovede k poznání, že dokonalost není cílem, ale procesem, který mě učí, jak být lepším básníkem i člověkem.

23.04.2025 21:26:01 | malé srdce