eróhá

přemýšlím o rohu
kam skrýt se
nemohu

a nechci

o tvarech jeho předem daných
o stínech které polyká
tam zahnán ...nikdy ani ve snech
snad nebudu a dotýkám
se myšlenky

že zahnu

snad za ten pravý a zmizím
šeď promění se v palouk hravý
a na něm výbuch malířova umu

tisíce odstínů i barev z nerozumu
co někdo jen tak ladem  ponechá..

nebo poztrácí

ty vzácné odstíny
odlesky
i ten co krvácí
slzy slunce
....v zaprášené dlani..


myslím že celkem čtyři rohy jsou
jak hosté nepozvaní
a jejich tajemství
lákavé kouty temné
a pokud někdo sní
a odvaha ho lehce zdobí
vejde a pozná
možná poví..
možná se nevrátí

přemýšlím o rohu

vždyť na něm dá se s pěknou sejít
nebo ho urazit..to nechtěně
a nebo tam stát
jak trofej bez užitku
pojídat světlo co se plazí
po stěně k oknům

na rozlehlou pláň

a možná že nejlíp je
když na růžku
si jedno vychlazené dám