nepověděla mi nic
culila se
plamínky v pohledu ten příběh potichu si hrály
na strunách tajemství
noc je víc než mrknutí očí
když vás slunce oslní
to v šatech rudých od vlčího máku
...ve vlasech prach a
půjdeme k vodopádu ?
ten šum prý léčí
a neslyšet...jen křik osamělých
co zahodili ...co upustili
svitek k cestě pochopení
ten kámen nikdy nepoznal
dotek slunce
jen kapka za kapkou ..v oparu
před kapkou a pod hladinou
a přitom z tepla zrozen
v sobě ho ukrýval ..hluboko
hledám její ruku v udusané trávě
odešla s ránem ...stín
mezi stromy
vzlétl noční pták vyrušen z lovu
hladový
odešla s ránem s poslední sirkou
nechala hrstičku samoty
a svůdnou vůni co se ztrácí
co se nese mezi stromy
co se nezapomíná??
culila se, ale to už dávno
myslím že včera nebo v jiném
životě
hříchu
pocitu
čas přestal hrát
roli
na city osamělých koček
na ručičky hodin
na pár hodin? navždy?
co na tom...
.. máme vzpomínky