dovedu si představit že jednou
spolu zas do sněhu
napíšeme vzkaz
něco je za námi
něco v dálce
všechno to vzešlo právě z nás
klidně se ohlédnu
seberu kámen
hlazený silou kalných řek
obrousit hrany trvalo věky
teď je však jemný na dotek
tak jako pohledy
mlčení
přání
zrodil se stálý kompromis
utrhnout jednu
zdvojit tvou krásu
ostatní nechat hrdě růst
dovedu si jednou sečíst tahy
na plátně z vláken
našich životů
vyznat se v odstínech
ve vrstvách se brodit
a přidat skromnou
němotu
pár kroků sněžnou krajinou
v západu slunce mizí v dáli
za ruku
spolu
do konců
tak jak jsme si to přáli