Vlak

Vlak jede po koleji a řinčí tmou,
nikde nic jen vlak se svojí soupravou.
Z vlaku jde dým, jak spaluje uhlí,
Nádherný pohled však něco mu chybí.

Vlak jede a jede, hle světla mu chybí.
Já sebe ptám se, jak před sebe vidí.
Není to jediné, co vlaku chybí.
Koukám se pozorně, snad očí mě šidí.

Jsem sice pán, však jen kolemjdoucí,
ale nechybí náhodou vlaku i strojvedoucí?
Kam ten vlak jede, by zajímalo mě.
Čekaje dál pod lampou v tmě.

Vlak vedle zastavil, dveře mi otevřel.
Co však mám čekat ještě jsem nevěděl.
Tak nasedám dovnitř, venku jest zima.
Ve vlaku seděla jen drobounká žena.

Tak trochu drze, ptám se té ženy.
Jakými všemi vlak vydá se směry.
Žena má pohled, mrtvý a prázdný.
Nedočkám však se odpovědi žádný.

Tak sednu si opodál, čekaje vlaku.
Zhostilo se mě ne malinko strachu.
Pak zvednu své oči, nad hlavou cedule.
Že tento vlak je jen pro žemřelé.