Nomádská
Nomádská
V nomádské dáli, na věčných kočovištích, Hvězdné stepi tajemně se rozprostírají, Balvan - křehký monument věčnosti, Hrouda sluncem vymandlovaného kamene.
Kráčíme tichem, nohama v písku, Zářící obloha, zpívá nám tóny šeptající, Oáza v srdci, cestovatelé dalekých dnů, Přesýpací hodiny v duši, jen s větrem hrající.
Kamenná mozaika, vyrytá do času, Tajemství minulosti, která se stále probouzí, Hvězdy, naše průvodkyně v temnotách, Světla, co září nad nekonečnými stezkami.
Věčnost se dotýká našich dlaní, Krví zbarvené písky sledují naše stopy, Nomádi v touze po svobodě, vždy na cestě, Kočoviště v srdci, kde jsme doma, kde jsme věční.
Komentáře (7)
Komentujících (6)
Doporučit
Tisk
....Tvá báseň mě tam "někam"odvanula......pěkná pro ponor.....Ji./úsměv/
13.01.2024 13:58:46 | jitoush
Kočoviště v srdci a Hrouda sluncem vymandlovaného kamene, no toto, to jsou obrazy pro všechny smysly, moc se mi líbí.
13.01.2024 13:51:36 | IkkarisKa
Přesýpací hodiny v duši??? Co přesýpají??? Zvláštní, když si to představím, nějak mi zrovna tam neseděj...ale třeba se na to jen dívám nějak jinak, než ty... Jinak je to moc pěknej prokres... vlastně ani nevim čeho...tohle je jen takový jako by tušení toho kde jsem a čím jdu... Tak jako Nomádi ve své svobodě prostě jen jdou a věří svým krokům... Moc hezké dílko.
08.01.2024 15:15:31 | cappuccinogirl
„Tak jako písek v přesýpacích hodinách ubíhají dny našich životů“
Tak nějak podobně jsem si rozjímal nad bytím a nebytím, jako v té znělce. :-)
Díky za zastavení.
10.01.2024 10:39:58 | Dračí