Krákulák

Pod šedozřivým polem rudousných vlčích máků
Dala země život hrůzoznějícímu Krákuláku
Ten vyhrabující se z hrobozemské tlamy
Zuboskřípal, tlapohrabal a dráporyl

Až vyhrabal se na zeměpůdu ven
A šerosvitně pozřel vlastní sen
A mával blanokřídly vzhůru v let
Tak Slunce spolkl Krákulák

Měsíc předrcoval zuboostrou tlamou
Mraky ždímal, z nichž očivé drobnokapky kanou
Pak velebřich svůj uzavříti chtěl
Posledním kusem rudoústého pole

Nadechl se z zhluboka jak mořelán
A celý jasnorozjásán
Zuboryl se do rudokvapné matky zeměpůdy
Hltal, hltal a se slzookem puknul