DUHA

Ač je to k nevíře,
jsi barvou, štětcem malíře, 
co schopen je, pár jeho tahy,
kreslit sny, co přijdou záhy.

Nevšední to zážitek.
Pozorovat jeho snahu.
Je to prostě požitek,
skrytý v každém štětce tahu.

Mistře. Vykouzlit bys dovedl,
svojí božskou invencí,
DUHU, co by nesvedl,
nikdo s malou potenci.

DUHU všemi barvami,
co ovládá nás žíti v touze.
Jako otakárky, co byli larvami,
Jako pstruhy v lesní strouze.