zmítání

jak studeno jde z kamene
jak život proudí z vemene
tak za ruku se vedeme
tak zmítat se spolu budeme

probouzím se na vlhkém listí lesa
trochu nezvyklé, myslím, že jsem z
města
jsem prostydlý a jako bez vlády
však na umření ještě dosti mladý

jsem žíznivý, mrtvý tedy nebudu
nejraději seděl bych někde v chládku u sudu
sjíždím pohledem po sobě až dolů po boty
jak to vypadá, nemám triko ani žádný kalhoty

jinými slovy jsem zcela nahý
ležet tady v chladným mechu nebude asi zdravý
tak pokouším se vstát, však snahy mý jsou zmařeny
mám pocit, že zapustil jsem kořeny

po čele pot mi stéká
páchne jak stoka starověká
v hlavě stávkujou mý myšlenky
s kvílením přicházejí divoženky

cítím, jak rozum mě opouští
tak to je konec, starouši
jako bych požil ELESDÍ
všude okolo i ve mně je bezedný

jak po kamínkách vlnka žbluňká
jak lístek větrem hnaný
moje myšlení jak hluboká tůňka
moje nitro rozedraný

obláček po modrém nebi klouže
umí být hezký nebo dělat louže
moje duše v ném se skrývá, choulí
dostal jsem do palice snad dělovou koulí

nevím vlastně, co se děje a co se chystá
všude to smrdí, bublá a chlístá
nevím ani, kdo jsem já
a jestlipak mě vůbec někdo zná

cítím jak vlasy se mi mění v proutí
ruce větvemi všelijak se kroutí
z trupu najednou je tlustý kmen
z koruny, větrem hnán, se dere sten

zmítám se v toku pocitů neznámých
teď nezmítat se, byl by asi hřích
asi se to ode mne i čeká
má mysl vzpírá se a heká

korunou nahoře jde příjemný chlad
pod kůrou dávné obrazy, kde zmítával já se rád
už jako velmi mladý bez dívek já nemoh' žít
s nimi v rozkoši se zmítat a naše mládí pít

tenkrát já zmítal se, kde mě napadlo
co všechno vidělo, mý extázový zrcadlo
třeba když dívka přišla, fakt jen na kus řeči
a potom se mnou v postali, válela se v křeči

při onanii ve vaně
s kytarou v dobré náladě
při jídle a dobrým pití
křeče příjemné součásti byly mýho žití

ale i jinak jsem se zmítal:
na záchodě po požití feferonek
hrůzou, když v noci najednou rozdrnčel se zvonek
zmítal jsem se přejeden bolestí břicha
i hlady a bez peněz, když na stole voněla kýta

zmítal jsem se snad už ze zvyku
když k zmítání nic nebylo, dostával jsem paniku
s postupem času já zmítával se méně
vždycky ale, když blížil jsem se ke své ženě

pak musel jsem si dávat budíka
to ještě ve mě něco zahýká
s dalšími lety já dostával křec už jen z mojí tety
baba jedna, prý nemá ráda skřety

najednou cítil jsem mě lehtat kůru
brzy i větve věděly, že skoro jsem už vzhůru
za chvíl už jsem se zas zmítal v křeči
když slyšel jsem ženu, jak na mě ječí

shánějí mě prý divoženky
že v zimě hned po ránu já nosíval jim sněženky
já vím, v létě, když slunce svítí
nosil jsem jim luční kvítí

"ale Marunko moje drahá
raduj se se mnou z krásnýho rána
tu máš puget lesního kvítí
včera slyšely ještě, divokých vlků hrůzné vytí"

"děkuju ti, můj milý, to byly jen takové řeči
víš, už jsem z tebe zase v křeči"
"víš co, Marunko, půjdem se dnes spolu zmítat
zas si ukážem, jak ve dvou dá se lítat..."