Krása poznání

Od pradávna, od počátku věků, v jádru samotného lidství

ukrývá se, v temnotě lidské duše skrytá.

Přesto žhne silným žárem a samou existenci osobnosti taví,

ta pak tvoří taje lidské duše, do srdce tak silně vrytá.

Copak je asi cílem? Copak je na konci té dlouhé cesty?

Je to snad víra, co nás vede? Je to naděje, co nás tak pálí?

Přec není smyslem lidských útrap jen projít testy,

Je zde více krásy, více drolících se plánů, jak prožít mládí.

Jen hlupák pak jásá v cíli,

vždyť krása netkví ve vítězství.

Je to cesta, co nás tvoří, míli co míli,

jež vede vzhůru k bráně poznání.