Dej mi ten důkaz, že žiju
... možná, že to bolí.
Chtěla jsem změnit práci.
Kam se to podělo?
Tak trochu zhubnout těch dvacet kilo.
Nemůžu se pohnout přece.
Virginia Woolfová by na to měla řešení.
Poslala by mě k řece
s kapsami plnými kamení.
Někdy mám pocit, že jsem mrtvý, tehdy mě to nebolí.
Právě jsem změnil práci. Nechtěl jsem, ale něco se stalo a já musel.
Chtěl bych zhubnout a aspoň o těch 5 let být štíhlejší, abych zapomněl.
Nemám kapsy plné kamení, ale mám takový jeden jediný kamínek ve tvaru srdce. Kdysi mi ho někdo pomaloval pro mne. Držím ho v ruce a dívám se na něj. Má oči i ústa namalované červenou rtěnkou. Ten kamínek mi dala a pomalovala Ema - tehdy 15.letá dívka, která v sobě nosí tu největší empatii. Neznám člověka, který by měl větší empatii jako ona. Už ji nikdy neuvidím. Tak, jako neuvidím mou milovanou ženu.
Jen takové obyčejné fragmenty z mého života...
Vzpomněl jsem si na ně, po přečtení Tvé básně.
17.02.2025 21:49:46 | malé srdce