All of me

Ani za tisíc pěťáků, což činí pět tisíc rovných,
ani matematika, či jiné věci, co odhalí se ti v mužné stránce nejsilnější.

Nauč mě prosím jediné oč stojím!
Prý každý má ve své kápézetce to, co potřebuje, ale já se domnívám, že jsem vyfasovala zmetek.

Neumím se odevzdat a vybruslit z navyklých chodeb polepených rutinou.
Dát ti to, co ani nevím, kde bych v sobě měla hledat.

Kontrolka na provázku jezdí přivázaná na ještěrce myšlenek a hledá centrum citů.

Zatím jsem nalezla jen propadliště dějin, na jejichž dno nedohlédnu.
není tak těžké zavázat si oči saténovou nevědomostí a hledat nehmotné, však nalézt to, po čem mé srdce opravdu touží..jak????
Chci to, či se mi to jen zdá?

Asi to je jen ozvěna nářku padlé laně, která skolená šípem lovce leží schoulená v kapradí a pláče slzy, které věří, že v mém srdci je ještě alespoň kapka živé vody, co by jí navázala niť přetrhlého žití…

Správkyně citů přemožená rozumem a stereotypem..
Ta dvojce hamižná jí položili na lopatky a vysáli z ní veškerou moc lásky…Zůstalo jen srdce bez dozoru a útěchy obalené obručí rácia.

Radši probodnout to srdce, aby nebolelo!
Proč bolí, když ho nemohu nalézt?

Všechny díry nejdou přelepit, či zašít, ani zmáčknout tlačítko zpět a zázrakem se octnout v dobách, kdy vše bylo v rovnováze a prosvícené světlem lásky a štěstí..

Vězním se jen v temných věžích pod záštitou skromnosti se skrytou identitou!

Ou to prachsprosté bytí! Jdi se bodnout!

Formička na bábovky s vnitřkem pískovým.
Ten rošlápnu zas a znovu- všechna ta mrtvá energie konečně vypluje na povrch a vyplní prázdný prostor bytí.

Stále stejná slova na kolejích, tak čitelné životy!!!!
Vsadím vše na to, že vím, co řekneš!!! Protože tě znám!!
Jsi takový, protože máš strop, který je jen různě vymalován.
Jiskra vytryskne z křemene, ale kdy, kde a jak???
Neříkám nic překvapujícího. Já vím, ale co s tím..?