S trochou štěstí

s trochou štěstí, prožiješ klidnej život,
s trochou štěstí,
budeš mít dobrou holku.
S trochou štěstí, mít nemít, jenom slova,
s trochou štěstí, na nebi bude po dešti duha.

Jenomže mít nemít, to je kámo rozdíl,
to víme oba, nemít štěstí, to je škoda.
Žijem na zemi, kde duležitý je, bejt důležitej,
žijem v době, kdy je na nás život krutej.

Nesmíme se životem nechat zastrašit, do kouta zahnat,
ode dna bát se odrazit, nechat strach si nahnat.
Každej koná jak umí, co ví, čemu rozumí,
každej dělá chyby, vždyť jsme jenom lidi.
Tak se vzchop a nečum, když ti osud pěstí vrazí,
tak se vzchop a nečum, všichni na zem přišli nazí.

Lidi jsou zvláštní, na jedný planetě sídlí,
všichni na jedný lodi, ale sami na díly ji dělí.
Tahle rasa je špatná, tamta ta je zas víc,
já mám prachy, král jsem světa, ty tam dole nejsi nic.

Nechápu tu debilitu, nechápu že to nevidí,
když potopí půlku lodi, druhá s ní se potopí.
Každej s mocí, má skálopevnej pocit,
všichni okolo jsou cvoci, jenom já jsem procit.
Já budu vládnout, můj je tenhle svět,
ty si klekni na kolena, moje moc a síla ať je třeba atomová,
moje moc a síla udělej to hned.

Král sám ve svým hradě, rázem přestává být králem,
kupa mrtvol na zahradě není dobrý slouha,
ty si králem ve svým hradě, ale ouha, nikdo neposlouchá.
Tak už se lidi zamyslete, kurva otevřete oči,
žijem na jedný planetě, co se všema stejným směrem se točí.