HODNOTY

To je vtipně řečeno - čeština je neskutečně kouzelný jazyk :-)

03.10.2014 22:54:11 | Amonasr

;-)

29.09.2014 00:03:47 | Amonasr

Ani nevíš, Radko, jak jsi mě potěšila, že jsi vypíchla zrovna tyhle zdánlivě odrzlé verše... ;-) Nad nimi jsem totiž možná váhal úplně nejvíc, jestli už nejdou za hranu případného nepochopení jejich pravého smyslu... :-)

28.09.2014 22:43:26 | Amonasr

...přiznávám, že když jsem psala svůj komentář, honilo se mi hlavou něco podobného. Kdo nejede na stejné vlně, mohl by v tom vidět nadutost, sarkasmus, ironii... Na tu vlnu se nás vejde :) ... i všichni

29.09.2014 08:12:05 | Radhuza

Přesně tak - jsem vděčný za takové vlny... :-)

29.09.2014 10:20:03 | Amonasr

Krásně ses, Jitko, rozpovídala :-) S takovým příjemným ženským nadhledem (ten je jiný, než mužský, ten nás vždycky zaskočí, protože na něj nemáme obranu), kterým jsi to hezky rozsekla ;-) Vlastně si uvědomuju, že jsem ze svého dětského nazírání světa nikdy nevyrostl, resp. se do něj možná zpátky zase vracím. Stále méně totiž věřím napsanému a stále více naopak tomu, co kolem sebe skutečně vidím a vnímám. Okecat se dá totiž úplně všecko, když si člověk nasadí jakkoliv zabarvené klapky. A rozumím tomu okolnímu světu zrovna tak málo, jako v tom dětství, jen jsem se s tím už dokázal smířit :-D Tož ale za tuhle infantilitu se kupodivu ani nějak nestydím... ;-))

28.09.2014 22:17:08 | Amonasr

....To je vlastně dobře,milý Pepo....chraňme si to dítě v sobě s tím
údivem,bezelstností a spontánní radostí.....vždyť to je ochrana před
těmi našimi propady a zlobou některých......Zdravím z Ol.od kytek...../úsměv/.Ji.

29.09.2014 10:44:45 | jitoush

Já si to, milá Jitko, ani moc chránit nemusím, ono to jde nějak samo... I když občas si připadám (a nejen sobě), jako praštěný, naštěstí se mi to mimo nejbližší okolí zatím daří tajit... ;-)) Zdravím na doufám také prosluněnou Hanou :-)

29.09.2014 11:07:47 | Amonasr

....Jseš můj člověk..../úsměv/.....Ji.

29.09.2014 14:03:27 | jitoush

:-)

29.09.2014 19:03:25 | Amonasr

Tady se ještě musím zastavit. Záložní lidi, moc hezký nápad.

28.09.2014 23:05:02 | A42

Drahý příteli Frr, kéž by tomu tak bylo ;-)) Místo najatých záložních dvojníků jsem bohužel sám pouhým otrokem své prokrastinace – čím naléhavěji na mě útočí pracovní povinnosti (nevyjímaje ani práce domácí ), tím větší mám nutkání psát, abych se jim v tu chvíli zdánlivě vyhnul. Následky ani nechtěj znát – jednou mě ten výsledný stres asi skolí... ;-) Pokud to přežiju bratru do konce října, tak snad mi pak dá proradná otrokářka prokrastinace alespoň na čas pokoj a spolu se mnou si od mých výlevů snad trochu odpočine i Liter (pokud ji neporazím dřív sám). Alespoň doufám... :-D

28.09.2014 18:19:27 | Amonasr

DOBRÝ MUŽI,ODPOČÍVEJ AŽ V PÁNU ! CHYBĚL BYS TU..vždyť takové psaní je přece hergot jak potřebná autoipsace/úlevná-jak už přece samotné autoipsoivání bývá(navíc rozvíjí imaginaci)/- výhodou i zásluhou,této odrůdy zmiňované autoipsace je, že potěší i druhé-tedy přesněji se už jedná o jakousi alteregoipsaci:-)..tak žádné pauzírování, prosím..:-D :-D

28.09.2014 18:33:48 | Frr

:-D :-D Tak tady už jsem si musel vypomoci googlováním, kupodivu tenhle výraz jsem dosud neznal, a musím říct, že jsi opět nezklamal :-D :-D Dík za skvělé povzbuzení – poté, co jsem se dořehtal, jsem pocítil značnou duševní úlevu... ;-))

28.09.2014 18:55:07 | Amonasr

Ano – JE ;-) Díky, Zdenko, za paprsky světla... :-)

28.09.2014 14:28:04 | Amonasr

modlitba sv. Františka z Assisi...
Pane udělej ze mne nástroj svého pokoje, abych přinášel lásku, kde je nenávist, odpuštění, kde je urážka, jednotu, kde je nesvornost, víru, kde je pochybnost, pravdu, kde je blud, naději, kde je zoufalství, radost, kde je smutek, světlo, kde je tma.
Měla jsem velké štěstí...dostalo se mi velkého daru...poznat mezi soudobými křesťany takové lidi, kteří se tímto snaží řídit, žít. Přes všechny pády, které život přináší. Víra je Darem. Přeji jej od srdce každému z nás. Úsměv.z

28.09.2014 15:03:57 | zdenka

Mohu psát jen o tom, co opravdu vím...Za dob komunismu u nás byli tajně svěceni kněží- v podzemí...Po revoluci bylo toto svěcení přiznáno ,,znovusvěcením,, knězi, který je ženatý, má děti...Působí v Praze. Ono vstoupit do církve to potřebuje také kus odvahy...úsměv.z.

28.09.2014 18:25:08 | zdenka

Nepochybně :-)

28.09.2014 18:54:16 | Amonasr

Myslím, že papež František dělá svému svatému jmenovci v tomto směru čest a přeju ho všem křestanům i nekřesťanům :-) Kéž by i jiné církve měly ve svém čele podobné úctyhodné muže nebo ženy... A také jsem měl štěstí, že jsem podobně smýšlející lidi poznal nejen mezi křesťany, ale i mezi buddhisty, židy, muslimy, taoisty atd. i mezi ateisty – víru v „lidské“ hodnoty máme ve svém srdci, a je myslím jedno, jestli je zaštiťujeme slovem Bůh či jakýmkoliv jiným. Protože kdo nemá v srdci lásku k druhým lidem bez rozdílu vyznání, je vlastně nevěřící, aniž to mnohdy sám tuší... I já přeju dar lásky všem lidem na světě, bez rozdílu :-)

28.09.2014 15:22:11 | Amonasr

Jorte, Jorte - to je moje potíž a Tvá velká výhoda. Na co já potřebuju celý stoh veršů, Ty vyjádříš v jedné větě :-D Ach, co bych si jen ušetřil času, kdybych to uměl jako Ty... ;-)

28.09.2014 13:48:24 | Amonasr

...jejda, to by bylo nudné, kdybychom se všichni tlačili na jedné cestě...:-)...proč bychom pak měli tolik náboženství pro jednoho boha?...:-)

28.09.2014 13:53:38 | Jort

Dobře, Ty ;-))

28.09.2014 14:27:00 | Amonasr

Vážený Luky, díky za tuto polemiku, Tvůj nesouhlas mi nevadí, spíš naopak :-) A na Tvou otázku Ti odpovím záporně – nemyslím. Domnívám se dokonce, že jsem nic takového ani do té básně nevložil. Ten text není psán pro jedno rychlé čtení a je to taky poezie, ne katechismus. Co by to bylo za umění, kdyby nepracovalo se skrytými významy, sděleními mezi řádky, významovými nuancemi i posuny, nejednoznačnostmi, podvědomím atd. A co by to bylo za filozofující poezii, kdyby nechtěla zatřást s ustálenými, obecnými pojmy, a to i tehdy, když se pak třeba poté, co je čtenář obmyslí, vrátí na své původní místo. Ale ne „našprtané“, nýbrž „obmyšlené, promyšlené, zažité“. A „našprtané“ hodnoty nejsou totéž, co řádně „obmyšlené“ hodnoty, s tím budeš se mnou jistě souhlasit. O to se právě snažím ve svých filozofujících textech, abych vyprovokoval čtenáře (i sám sebe) k novému zamyšlení nad tím, co třeba jindy přijímá jako danost, aniž by o tom přemýšlel. Aby jen nepapouškoval naučené pravdy, ale věděl, co a proč skutečně říká a hlavně dělá. Mimochodem, znám bigotní katolíky, kteří mají plnou hubu křesťanských hodnot, ale v životě se jimi sami neřídí, nehodí se jim do vlastního krámu.

Tenhle konkrétní text je myslím poměrně jemné předivo významů (ač tak na první pohled nevypadá) a je na čtenáři, jak je bude číst a k jakým závěrům pro sebe dojde. Není mým cílem někoho poučovat, mým cílem je především vyprovokovat k zamyšlení.

Dovolím si jen vypíchnout verše, na nichž bych chtěl dokumentovat, proč jsem Ti odpověděl záporně: „proč měl bych se hodnoty / učit jen ze schválených knih / či slizkých projevů intrikánů a lhářů/... co šprtat se mají pak hlavně druzí“. Důraz zde položím na slovíčka „jen“, „schválených“ a „šprtat“. Všechna tři tam hrají zcela zásadní roli a při jejich pozorném čtení není snad nutné mě podezírat z toho, že bych byl obecně proti učení se hodnotám a jejich kultivaci. To slovíčko „schválených“ pak v mém vnímání hraje i jakousi odcizující roli – k hodnotám se musíme propracovat, osvojit si je proto, že sami chceme, ne proto, že nám je někdo vnucuje – pokud je uvnitř sebe „nezažijeme“, neztotožníme se s nimi, nebudeme je ani ctít.

Ve verši „s nimi a do nich se lidé rodí“ je nejen implicitně, ale i explicitně obsaženo, že se rodíme do prostředí, které již ctí svůj systém hodnot. Implicitně je pak zřejmé, že si je osvojujeme, ale opět jen tím, že je „zažijeme“, nikoliv, že si je „našprtáme“. Většina dětí (možná ne všechny) podle mne přichází na svět s vrozeným smyslem pro spravedlnost, pravdu, lásku k druhým a rodina v nich tyto základní instinkty upevní nebo je naopak zrelativizuje. Ovšem nejen rodina a okolí - je známo, že i sourozenci, kteří prošli identickou výchovou a prostředím, můžou mít zcela rozdílné stupnice hodnot. A v životě pak lidé své hodnoty často rozmělňují tím, když vidí, že se vyplácí sice kázat vodu, ale pít víno...

No, dalo by se na to téma psát ještě dlouho, ale to by asi zatím stačilo :-)

28.09.2014 12:45:22 | Amonasr

Nemyslím si, že bych tvé dílo nepochopil, zvolil jsi relativně dost přímočarou linku, což je u kriticko-provokativních věcí celkem typické a řekl bych, že i žádoucí tedy správné. Celek ve mně zanechal tyto jednotlivosti:

relativizuješ význam západokřesťanského filozofického způsobu a systému jako takového

oslavuješ liberální pojetí světa s vírou v sebe sama, protože člověk je od svého zrození bytostí dobrou a správnou nepotřebující šablon

autority všeobecně řadíš mezi pokrytecké, neupřímné, svádějící od správné cesty, kalkulující a sledující jen svůj vlastní prospěch

prostého člověka uměle povznášíš nad honoraci

Nerozumíme si prostě proto, že já jsem svým založením velmi konzervativní člověk kladu velký důraz na tradici, kontinuitu a instituce jako například rodina, demokracie, stát, škola, manželství, církev a dalších deset tisíc věcí považuji za něco, o čem není třeba dlouze přemýšlet, zpochybňovat je, natož snad radikálně měnit. Nebráním se obmýšlení, mimochodem tenhle termín včetně jeho vysvětlení mne velmi zaujal a zřejmě ho zařadím do svého slovního repertoáru pro jeho mimořádnou výstižnost :-) ale člověk podle mého soudu nemůže obmýšlet vše a naopak v raném věku věci a názory přejímá zcela tak, jak jsou mu předloženy (děděny), včetně chyb a zjevných nepravd. Nějaký vrozený smysl pro spravedlnost, pravdu a lásku v nás prostě není. Základní hodnotové parametry v každém z nás tvoří rodiče, případně spoluvytvářejí sourozenci a to velmi brzy, tedy v době kdy nejsme vůbec schopni abstrakce, natož nějakých komplexnějších úvah, které by bylo možné označit termínem „obymýšlení“. Člověk je defacto zcela hotov již v předškolním věku. Později je mnoho zásadních zanedbaných věcí takřka nemožné dohonit natož změnit. Proto jsem napsal to, co jsem napsal. Určitě by se dalo pokračovat dál, protože se zjevně neshodneme ani ve víře v prosté lidi a ve zkaženosti elit…

Kdybych to měl nějak shrnout, tak to, že se neshodneme je dobré pro nás oba, svedeme totiž vést argumentaci věcně a díky tomu mnohdy posvítíme tomu druhému na něco čeho si pro svou vnitřní ideologii (každý ji v sobě máme a bylo by falešné si to nepřiznat) nevšiml, nebo spíše všimnout nechtěl.

29.09.2014 09:22:43 | Luky-33

Díky, Luky, za tento věcný a kvalitně vystavěný komentář. Ano, vystihl jsi to myslím velmi dobře a srozumitelně. Domnívám se, že naše diskuze by mohla být dobrým příkladem těm, kteří nejsou schopni unést existenci jiných názorů, než mají oni sami, a místo diskuze mají potřebu se navzájem potírat. Mám i v osobním životě kamarády, kteří svět nazírají z jiných pozic, než já, a přesto si lidsky rozumíme a vzájemně se respektujeme. Znám vynikající lidi i mezi elitami, a nejen z doslechu, a také opovrženíhodné lumpy mezi prostými lidmi, obě entity jsem měl možnost, a stále mám, poznávat poměrně zblízka. Zobecňování se ale vyhnout nelze, a tak má životní zkušenost vychází vcelku jednoznačně tak, jak ji ve svých textech prezentuju – každopádně ale respektuju i jiné životní zkušenosti a postoje, včetně těch Tvých. Koneckonců i kvalita Tvých textů svědčí o tom, že život umíš nahlížet z hloubky, nikoliv povrchně. Ty rozdílné postoje, které jsi tak hezky definoval, by bylo možné pochopitelně sáhodlouze a donekonečna zdůvodňovat a vést o nich stejně nekonečnou diskuzi, ale to už by překračovalo tento rámec. Nepochybně si občas u svých textů nějaký komentář na tato témata ku prospěchu věcí ještě vyměníme.

Takže ještě jednou děkuju za zastavení a Tvou argumentaci a smekám před Tvým přístupem, kterého si vážím :-)

29.09.2014 10:22:38 | Amonasr

Nejspíš si ještě někdy zapolemizujeme, jsi člověk, se kterým mne to baví. Vlastně jsem rád, když je opozice nepříjemně šťouravá a současně dokáže udržet konstruktivnost, protože taková bývá přínosem pro všechny, tedy pokud jsou zastánci různých názorových proudů schopni sebereflexe a svou vlastní domýšlivost vymění za obmýšlivost. :-)

29.09.2014 11:24:11 | Luky-33

Naprosto souhlasím :-)

29.09.2014 19:02:11 | Amonasr

Klobouk dolů, pánové.

30.09.2014 14:47:27 | Pamína

hodno Vás...Pánové...moc Vám oběma děkuji.úsměv.z.

30.09.2014 17:02:04 | zdenka

:-)

30.09.2014 19:24:15 | Amonasr

;-)

30.09.2014 14:51:48 | Amonasr

Přesně tak... ;-)

28.09.2014 12:40:25 | Amonasr

ztrácí se...ale je jen na nás, jestli se jimi nadále chceme řídit ...a myslím, že na náboženství v tomto případě vůbec nezáleží...spíš na jakémsi morálním kodexu...

28.09.2014 12:45:20 | básněnka

Souhlasím s Tebou a je to myslím především odpovědnost každého jednotlivce za sebe sama. Ono stádní přimykání se k momentálně většinovým "hodnotám" často vedlo k těm největším zvěrstvům v lidské historii, a to i za asistence všelikých náboženství a církví, katolickou nevyjímaje. A domnívám se, že ani křižácké výpravy nejsou jen minulost - za ty středověké se stydíme a těm současným často přihlouple tleskáme. Myslím, že nazrál čas hledat především globální lidské hodnoty, které nás můžou s druhými spojovat, nikoliv rozdělovat, jako ty s nejrůznějšími náboženskými (i jinými) přívlastky... ;-)

28.09.2014 13:01:41 | Amonasr

souhlas...odjaktěživa se nějak stádu vymykám, kývání ovčí hlavou mi nesluší

28.09.2014 13:18:36 | básněnka

Myslím, že se to dá krásně vycítit i z Tvé poetiky... :-)

28.09.2014 13:21:25 | Amonasr

díky i z té tvojí...mám rány, co se hojí, ale žiju, tak ,jak snad se má...ale každej děláme chyby, záleží na tom, zda si je uvědomujeme:-)

28.09.2014 13:24:31 | básněnka

Jéje, i Kristus je určitě měl, jinak by nemohl být člověkem... Mimochodem, nejvíc se mi přiblížil a stal se pro mne věrohodný, když o své víře zapochyboval - škoda, že si v tom mnozí z něj neberou příklad a nikdy nepochybují... ;-)

28.09.2014 13:34:06 | Amonasr

pchybovat je tak lidské a stejně tak potřeba jistoty, že? :-)

28.09.2014 13:35:41 | básněnka

No to je ta rozporuplnost naší lidské existence - jistoty potřebujeme, ale musíme se o nich stále znovu přesvědčovat, aby nám nezevšedněly a nezbyly z nich jen prázdné slupky... ;-))

28.09.2014 13:39:35 | Amonasr

jen pár lidí, které jsem potkala, znělo v nitru dutě...prázdnem, tady se to říci nedá, nejsem přece bledá a ty taky ne:-)

28.09.2014 13:41:11 | básněnka

To se dá vztáhnout v podstatě asi na všechny literáky, a tím nikomu nepodkuřuju :-D To je myslím s tou potřebou tvůrčího psaní nějak vnitřně spojené ;-) A souhlasím - těch opravdu pouze dutých jsem potkal v životě taky jen pár. Ale potkal... ;-)

28.09.2014 13:44:36 | Amonasr