kdyby bylo místo skryté
kde neplynul by čas
i vodopády stály nahé
a ptáci v letu v souhře s oblohou
a nic, ani závan větru
tam cizí oči
tam nemohou
jen ty a já
tam vše se splní
tak jako tenkrát...
když zdálo se, že svět nám přeje
a pocit jediný
to jedna ruka druhou svírá
a někde pod krkem to hřeje..
to kdysi
tak nevzdávám
možná zpomalím
kouknu pod postel a za ní
i za ten závěs z těžkých vláken
a lehce růžovými v obroučkách
ten vesmír prohlížím
je v dlani
mírně hřeje
praská a vlní se
ohýbá
jak tanec opařené vážky
co levým křídlem těsně kolem slunce
to když..
hledala vodní hladinu
plovoucí leknín v květu
a vinu
tu naší.. zapomněla
tak občas vytrhávám z času
jak ses chvěla jak tvé oči přivřené
jak byly se mnou tam co já
tam kde je ticho od všech duší
tam kde se vodní hladiny
učí zlátnout
naposled do vlasů
sevřít
jen ještě jednou...