ty vole živote co to je
proč mi tak nakládáš
na bolavý záda
potkám tě po ránu hned se rveš
vo to mě dokopat
na kraj stáda
co se tu vlní v asfaltovejch řekách
co pod zem zalejzá
bez strachu
a někde jinde jak láva vyvěrá
na pohled do očí
nemá chuť
nechci se mísit do prachu všedna
už vůbec splynout
v chaosu
daleko od té masy bezohledné
nechci bejt zrnem
v nánosu
tak mi dej pokoj vylezu na strom
jak malej klouček
bez viny
urvu si hrušku upatlám ruce
zapadá slunce..
pro stíny
ještě se zdržím pro vnější pohled
jednou snad možná
pochopím
že tenhle pohyb nahodilejch částic
na mladý klouby
zkusit smím