Anotace: Tato báseň už zde byla jednou byla, ale nedokončená... Takto nakonec vypadá celá
Šílenství
Spoután černými okovy,
vlastní duše, jež mne tíží
klečím ve vlastní krvi
jež mne tlačí vzhůru.
Spoután svobodou
možností kdykoliv odejít.
Připoután k ničemu, ale přesto,
nejsem schopen se ani pohnout.
Se sklopenou hlavou,
čekám na konec, kterému,
stejně jako všichni ostatní,
se snažím utéct.
Toužím po míru v duši,
ale z okovů se stává zbraň,
kterou trhám na kusy ty,
kteří jsou mi nejblíž.
Naslouchajíc hlasům své duše,
stávám se hluchým k ostatním.
Zaslapen vidinou budoucnosti,
tlačím své tělo zpět ke konci.
Ponaučen vlastními chybami,
se nezastavuji nad minulostí.
Jediné co mi zbývá je naděje,
kterou od sebe odháním svým šílenstvím.
mým myšlením a cítěním posouzeno, je to moc dobrý na to, aby to bylo jen dobrý...je to "fakt dobrý"...precizně popsaný, super napsaný...šílenství...není nějak divný, že tomu rozumím?
hezký zbytek dne, Monversol...m
08.07.2020 11:21:07 | mapato
... hloubku to má a né že né ...
... radím ...
... rychle se nauč dobře plavat ve vlnách ...
16.05.2018 16:55:52 | Marcella