Tělo

Tělo se rozpadá
v prach se pomalu obrací
jak nemoc,rozežíráno zevnitř
bez povšimnutí, nic nevrací

vleze všude kam může
a pak už jen fouknout stačí
a přijde prozření, ale je pozdě
tohle už jen konec značí

ten prach už někam dávno odvál vítr
všechny slzy světa sesbíral
avšak pociťujíc všechnu tu bolest
očištěn od vší lidskosti, stále umíral

konečně volný
kam letět však není
tak pojď se ztratit v myšlenkách
teď už asi můžeme jen čekat na spasení