Klíč

Jdu tmou, jejíž kout už každý znám,
jenže podivný úkol dnes mám.
V té tmě jsou dveře. Dveře pryč,
a přece dovnitř. Mám k nim klíč?

Mám, ale nevím, jestli ho použít.
Nechci, však musím. Snad to tak mělo být.
Že to, co každý vědět směl,
už neví, leda by snad chtěl.

To je to. Nechápou. Nechtějí.
Mám zavřít dveře svých nadějí?
Nadějí, snů a nápadů,
vzdálených od vašich dohadů.

Dohadů, kdo jsem a čím chci být,
aniž bych o tom však směla snít.
Snít hloupě, ale prozíravě
a srovnat si tak všechno v hlavě.

Zavírám tedy, váhajíc.
Chceš dovnitř? Stačí jít mi vstříc.
Mám klíč a krom něj nemám nic.