Anotace: každý ví, že jednou tam musí... a přesto: každý aspoń na zlomek vteřiny doufá, že jeho se to týkat nebude...
*
Čas nás obtéká
mnoha zákruty
jak řeka
s nekonečným břehem
její hladina zapírá lež
o životě potom
a vyhlazuje vlny na čele
a ty najednou věříš
nesměle
že listopad i konec
bude na jaře minulostí
že vrátíš se
a někde v tajném záhybu
myšlenka
jak do kapsy zastrčit
kousek toho listopadu
co kdyby
.....no....může to být tak,ale třeba úplně jinak...hlavně aby v tom
nebyla ani špetka strachu.....líbí.....Ji.
12.02.2017 20:14:30 | jitoush
Mít strach z neodvratného je nesmysl, ale přinejmenším divné. Je ale těžké strávit myšlenku na vlastní neexistenci...
12.02.2017 21:52:04 | aravara
...tomu rozumím...možná je to někdy těžší pro ty kolem nás,kdo ví.
Ale hlavně by se to nemělo zametat pod koberec....jakože...nebudeme
o tom mluvit....připoměl se mi tím název knížky,která se teprve píše a
má název "Moje milá smrti"......a nám přeji ještě hodně vydařených
básní od Tebe......Ji.
12.02.2017 21:59:32 | jitoush
teda pašovat listopad do jara v kapse kabátu ....
Moc krásně propašovaná myšlenka, klobouk dolů
12.02.2017 00:23:39 | klaun
Úžasné!
Pro někoho co kdyby.
Pro někoho určitě.
Vždyť konec,ač možná smutný, je vždy začátkem něčeho nového, stejně a možná i více krásného.Stačí se jen dívat z toho správného úhlu...
ST :-)
11.02.2017 18:34:30 | Cappp
Souhlasím, je to jen o tom, čemu kdo věří... život jako takový nekončí smrtí entity, ale entita je v pryči...
11.02.2017 19:11:47 | aravara
Krásná...ÚSMĚV.Z.
11.02.2017 14:57:14 | zdenka
To je správný pohled: jak se člověk sám oblbuje vírou ve svoji nekonečnost. Děkuji...
11.02.2017 19:12:54 | aravara
Hned mi naskočilo, co všechno nosím po kapsách, no, mám ho tam taky... :)
11.02.2017 08:29:23 | Philogyny1
Každý s minimálním kouskem fantazie... a básníci všichni (je to dost o té představivosti... děkan
11.02.2017 10:04:25 | aravara