Anotace: Tak jednou zas zavázaná...
V pustinách zvlněného ticha
pár kroků do svítání
zvony už nevyzvání
na poplach
A pod dubovou kůrou
doutnaj vrásky lidí
kteří v srdci neuklidí
vlastní strach
Na nádvoří zámků
potkáš vysušené tváře
vtlačené mincí do herbáře
rukou svou
a v šedinách spánků
kvetou silné křeče
jak proud času teče
v kolenou
výborné... něco takového číst mi chybělo ST
27.08.2021 09:05:36 | Sonnador
Tedy zde jsem se velice ráda zastavila, a vlastně náhodou, a nelituju. STále objevuju a tyto verše mě velmi zaujaly, jsou melodické a promlouvají do hloubky, každá sloka si zaslouží vícekrát. Ráda zase zaklepu.
10.01.2021 00:14:24 | Vivien
Vázaný verš je mi vlastní a pokud je vsazen do bohatě filozofické myšlenky vzniká skvělé dílo.
Jako tohle!!
**
24.11.2019 11:52:32 | JC senior
ÚŽASNÁ BÁSEŇ,PROSÍM,ULOŽÍM JÍ DO NEJOBLÍBENĚJŠÍCH NEZABUDNÝCH..DOUFÁM JEN
ŽE NEBUDEŠ PROTI* ST* :-D*
10.08.2017 12:30:45 | Frr
Zamýšleníhodné..
31.03.2017 13:45:44 | Tvořilka Lenka
....mě ta druhá brnkla,ale vlastně celé...uklízet strach....ne pod polštář nebo
pod pokličku,ale do rozpuštění,aby nikde netlačil a nepodlomily se nám kolena či se nestahl žaludek do bolestivého sevření......Ji.
22.03.2017 21:32:31 | jitoush
:) viazané sú tvoja parketa
20.03.2017 11:17:31 | maryshka
Něco mi vyrazilo dech a něco jsem nepobrala ... myslím ale, že se ještě vrátím najít správný úhel pohledu ... Ta první strofka je skvostná.
18.03.2017 09:49:07 | Ragnell
Pokud si z mého textu vezmeš cokoli pozitivního, nebo přínosného...jsem poctěn.
Děkuji za čtení.
RM.
18.03.2017 21:51:06 | Robin Marnolli