Padlá sláva hrdiny

"Rozloučení"

Sláva ti, náš hrdino,
Žes nás přišel střežit.
Žes vybojoval svobodu
A sám odmítl přežít.

Že i když tvé legie
teď obrací se v prach,
dodávají odvahu
a nepřátelům strach.

Tvé jméno mám skryté v duši,
Což myslíš, že bych zapomněl?
Žiješ, dokud žiji já,
Jsem tisícovkou mrtvých těl.

Ptám se, smím-li si tě vysnít,
A věř mi, spatřil bych tě rád,
Abych dokázal ti tíhu svěřit
nadcházejících lží a zrad.

Chtěl bych odměnit tvou snahu,
Odčinit ten hrozný hřích,
Že místo uznání lidu
Slyšíš pokrytecký smích.

Zemřel jsi pro ideály
Jež jsi spatřil v moři hvězd?
Věřils snad, že strom, co chřadne,
Může znovu zářit, kvést?

Kdybys ožil, styděl bych se
Do očí ti pohledět.
Že hrdinové leží ve tmě
a zbabělcům teď patří svět.

Na hrob položím ti svíčku,
Ukloním se, odcházím.
Její plamen od nynějška
Budiž lidským svědomím.

Zaplane z ní mocná záře,
Noční nebe prosvítí,
Ať celý svět už navždy vidí
Čistotu tvých obětí.

A až zhasne? Bude člověk,
Se vzpomínkou, s pamětí.
Odpusť mi, bratře, až zhasnu,
Vzpomínka se vytratí.

Po hřbitově kráčí lidé,
Žádný k tobě nezašel,
Jedno, že jsi pro svobodu
Nejvíc ze všech krvácel.

Prosím tě nad hrobem, bratře,
Pochop jejich nevinu
…………………………………..
Je to přeci již jen dávno,
Co žádali hrdinu.