Anotace: -
Na konci vesmíru
I ticho může kdesi snít
nad roklí pouště poslední –
každý se může poranit
jen láskou která nevlastní
Slabiky víry neznámé
u srdce touhy pramene
dotekem něhy poznáme
i v této době skleněné
Můj život není na prodej
já nechci vlastnit vlastní stín
milenko hvězdná nežádej
mou duši klesat do hlubin
...a z hlubin,které jsou,zase nahoru......tak to je.....protiklady
drží střed........a Světlo.....zřetelně jej spatříme až v hluboké tmě...
......líbí se mi Tvá báseň...Ji./úsměv/
03.03.2019 17:29:32 | jitoush
Děkuji. Nicméně tak přelom 19. a 20. století. Na volný verš se asi nehodím - nevím. Zkoušel jsem to velmi, velmi dávno,
03.03.2019 17:36:59 | ARNOKULT
.....nehodnotím básně podle toho,zda jsou s rýmem nebo "na volno".
Buď mě osloví zpracování a obsah nebo ne.....člověk by měl psát tak,jak
to cítí nehledě na to,co a jak je "in",takže si s tím nelam hlavu....
.....sama taky píši některé verše s rýmem a některé volně,prostě jak
to zrovna přijde,tvořím pro radost samu,když se to děje,jsem vděčná,jakoby se něco hnulo,něco se "dělo",Múza líbá každého jinak....Ji./úsměv/
03.03.2019 17:45:26 | jitoush
Děkuji. Mé maličkosti to občas vytýká můj velmi dobrý přítel - dramaturg činoheráku. Ten píše samozřejmě zcela moderně.
03.03.2019 17:57:56 | ARNOKULT
nejdříve nás poraní ... to pro naše vlastnění ... znovu však zjeví se nám ve svobodě ... ve vší shodě ... úsměv ... z
03.03.2019 11:16:39 | zdenka