TŘÁSNĚ

Listí padá ze

stromů. Na svá

žilkovaná záda.

Vítr vane fukar

odevane list 

kamkoli. 

 

Tak tu jsem 

nejsem sten. 

Celý takový

zachmuřený.

Někdo my v

hlavě cosi stojí.

Teď tam něco

skáče, nebo

pláče. Jako

malé ptáče 

spadlé z hnízda.

 

Kam se podít

vše si vzít a

někam nedaleko 

nejít. Nevím sice

kam, ale chtěl

bych tam být

něčeho i král.

 

Třeba toho

slova, ještě

nevyřčeného.

 

Kolik vás tu je.

No myslím vás

slov. Jste tu pro

mne, nebo v opozici

vůči té mé maličkosti.

 

Mám strach že už

zůstanu, nu tak.

Jako třeba nelétavý

pták, který to ještě

neví. Měl podezření

to létání mu přílíš

nešlo. Ale tak i přesto

neuvidí, z výšky tohle

malinkaté město.

 

Jsem velice zklamaný.

Z tohoho že za šňůrky mne

tahají. Otázky na mne 

libovolně, sahají. Odpovědi

za stromy se schovají.

 

Pln pochyb, bez hnutí

tanutí v mé mysli.

Sakra jak to vlastně

myslí. Oplocený polopravdmi

a nesmysly. Je tu něco co

si sysli syslí.

 

Jsem sám nejsem hnán.

Odcouvám chci být sám.

Vykován v ohni výhně.

Plynně pro příští generace

zachován. Jako co, jako nic

jež chtělo víc, z rubu náhlý líc.