IMAGINATION

Znáš tu otázku

upoutanou na 

provázku. Tahej

a možná se k ní 

dostaneš. Je tam 

upoutaná, zcela

nahá od zbytku 

světa, odpoutaná.

 

Někdo tu řve je 

to nějaká pře. Mají

nože v sázce je krev.

 

Krev jako sled nekonečných

možností. Sestavená ze zbytků

ušmudlaných nevědomostí.

 

Někdo tu je stále jen putuje.

Je to tulák, nikdo ho nechce.

lekce lidskosti ze sna tě oprostí.

Realita vehemntně a však nevěrohodně

skryta, stále je myta ale ta hniloba nejde

smýt. Já to cítím všichni taky ale dělají

že nic necítí. Nebo si už zvykli na to aroma

jež jen pachu smrti nejvíce podobna.

 

Utíká, uniká, proniká netiká, promýtá.

Scény z filmů, dávno viděných, rozmělněných.

Zapomněl jsi vzpomneš si ve světě kde se říká

nechci. Tmou jdeš světla tam nejsou z jedné strany

les z druhé řeka tekla. Na druhé straně silnice, občas

projede auto a scénu hrůzy prosvítí. Myšlenky a vzpomínky

se tady samy nabízí, ale jen ty hrůzostrašné. Z lesa vyběhnou 

zombící a zaživa tě sežerou. Už jen pár kilometrů a jsi doma

vyhlížím komín už není plný splodin, je už mrtvý. Vidím dvě světla

auto zastaví nikdo nevystoupí. Já se pohnu a on za mnou, utíkám

do kopce do lesa klopýtám, vystupuje chlap se řetězovou pilou. Slyším její

zvuk, hluk který nikdo neposlouchá. Smrt mě brzy doběhne jestli

nemá astma, jako já. Spadl jsem z postele, náhle probuzen a

šťastný že to byla iluze. Mnou zrozená a mnou taky zničena.