Vem si

Vem si ze studny bezedné,
halíř cenný,
a za prodej v prodejce,
ten měchýř solí, umanut,
tím přesolením.

Vydej se k té hradbě,
a rozkaž pánům,
co se má i nemá stavět,
pokrmem manů.

Kradni bohatým,
ty zlata kradená,
chudým dávej,
ty mince chřestící,
po mincích zmařená.

A to, co nemáš,
tak vypraš,
po koberci vyraž,
že vyrazíš ty dveře,
kde je prach i lež,
v lakomství lakotném.

Z posledního vydechni,
penízům se stáváš Ty,
proděravěle,
baron, či šlechtic,
jest chudší,
než li krysa,
potkaní.

Bez ocasu není klasu,
kormidlem věz motor,
pohánějíc vlasem,
vlysům z kořene,
co rotorem vlévá,
to blahem nevlahé.

Poctivostí obživneš,
dlátem z ocele,
vydláždíš,
ty kmeny mahagonů,
ve zkamenělých měst.

A dešťem monzunů,
vpiješ,
bonsaj mníšků,
ve skalce stěn,
alla prima pěst,
vypěstěných hlínou,
zabahněných cest.

Cestou, necestou,
po cestách i v cestách,
vídám desítky,
co mi hrdlem ráčí,
omakem neporučí,
to kručící,
křupkou,
krůpějící.