ULPÍVÁNÍ
ULPÍVÁNÍ
Anotace: @&@
ULPÍVÁNÍ
úporně lpíme na tom
co jsme si jednou přivlastnili
ačkoliv nás to posléze kolikrát i tíží
pudově chceme vlastnit
mít
zatímco vzpíráme se být sami vlastněni
proplétáme se změtí siločar
vzájemně protichůdných
někdy se přitahují a jindy naopak nesnáší se
nabalujem si závaží života
neumíme je ale včas odhazovat
když nás už příliš tlačí k zemi
nechceme přestat vlastnit
odlepit se od svého majetnictví
které nám srostlo s tělem i duší
nedokážeme nelpět na jiném či jiných
dokonce ani na představách
jež se nás zuby nehty drží jak parazit svého hostitele
když z něj saje mízu a krev jen pro vlastní přežívání
lpět či raději slepě nezáviset
na tom co jsme si cestou někdy přivlastnili
vlastnit či milovat ve svobodě
v níž a s níž chceme být sami milováni
jen na nás je – ne na nějaké snad rybce zlaté
k jakému sami se v sobě přikloníme přání
Praha, 2.12.2020
https://www.youtube.com/watch?v=D2DWGmVTpoA
Komentáře (37)
Komentujících (14)
Doporučit
Tisk
Na maličkostech lpíme
a sami se často bráníme
někomu se odevzdat
a lecčeho se vzdát...
Moc hezké zamyšlení, milý Amonku, krásný víkend přeji :)
05.12.2020 14:46:46 | Emily Říhová
Snad je lepší sdílet, v tom je jistá rovnováha, není to vlastnění, ale ani odcizení, sdílené zůstává a tvoří i pro druhé
02.12.2020 23:42:05 | Akrij8
Snad jen jedno ulpívání má smysl..to lpění na životě...ráda jsem se zastavila Amonku:-)
02.12.2020 23:09:18 | Nikita44
To mi povídej, Niki - jen přítel stále nechápe, proč mi vadí, že mu chybí pud sebezáchovy ;-))
03.12.2020 15:12:11 | Amonasr
Nelze nelpět..ale z jakých důvodů
a jaké to má příčiny
..může lpění na něčem i být k dobru
..lpíme na maličkostech
..které máme rádi
..uceluje nás to.
A to prohlašovací lpění na někom
..to už je také takové
..zda je to lpění oboustranné
..takové..které povznese
..Lpět
..aby člověk vlastnil
to je už to lpění
..kde je hranice
..a to kyvadlo .ty.váhy
..zase to smyšlení
jak co vnímáme a cítíme a máme nastaveno.;)
Lpět či nelpět..opak je asi lhostejnost.
Lpět a nechtít vlastnit
lpět ve smyslu..být hrdý na něco či někoho. ;):).
Pěkné Amonku..budu lpět na dobrém
spánku :))*
02.12.2020 20:10:51 | jenommarie
Díky za pěkné zamyšlení, Marie - ano, nic není jednoznačné a bez lpění na tom, co je pro nás důležité, bychom snad ani nebyli lidmi... Jen je to nepřetržitý zápas o jakousi rovnováhu (respektive její hledání), aby ten život za cosi opravdu stál... To kyvadlo, o které píšeš, se nikdy nemůže zastavit... ;-)
02.12.2020 20:17:07 | Amonasr
Přesně tak..nemůže..ale to už má každý ten svůj uvnitř sebe..magnet..kam ten jazýček vah převážit..a to naše ego v tom hraje dost hlavní roli :)* děkuji a krásný večer Anonku *:)*
02.12.2020 20:19:25 | jenommarie
ono není v dnešní době jednoduché se oprostit nejen od vymoženost jako indiáni...
sic by to bylo zajímavější a obohacující :-)
02.12.2020 19:48:37 | Danger
Ano, čím složitější a komplikovanější společnost, tím se to všechno víc zamotává. A složité je pak nalézt v tom zamotaném klubku především sebe sama. Mně vlastně inspirovala čerstvě přečtená knížka, v níž se několik poutníků vyznává z toho, co jim osobně přinesla svatojakubská cesta do Santiaga de Compostela. Každý to vnímá sice trochu jinak a šel ze svých vlastních pohnutek, ale prakticky všichni postupně odhazovali zbytečnou zátěž nejdřív ze svého batohu a pak i sami ze sebe... :-)
02.12.2020 20:07:29 | Amonasr
To je prima napsané* Otroci partnerských srdcí. Sobectví a chamtivost vlastnit statky duchovní a předmětů všeho druhu. (Tak trochu pojem tržního marketingu.) A ono se řekne "vlastnit a milovat ve svobodě." Ale co s těmi geny a Darwinem...
02.12.2020 18:19:31 | šerý
Snažil jsem se ty "Otroky partnerských srdcí" vygúglovat, ale bohužel marně... Jj, vlastnictví a svoboda jsou dost špatně slučitelné pojmy. Vlastnictví v jistém slova smyslu není vztah mezi člověkem a nějakou věci, ale vztah mezi lidmi navzájem, kdy vlastnictví jednoho vylučuje totéž u těch druhých. A to je ještě ten jednodušší případ. Pouštět se třeba do rozboru sobectví v lásce by bylo rovnou sebevražedné. Říká se třeba, že kdo nežárlí, ten nemiluje, a kde je potom ona svoboda pro druhého? Ne, raději to ani nebudu víc rozvíjet ;-)) Geny i Darwin mi to snad odpustí...
02.12.2020 19:56:15 | Amonasr
"Otroci partnerských srdcí." Tak to byl jen můj příměr.
Tedy nejsem tak hloubavým a slovo vlastnictví, beru jako universální slovní termín. Ale máš pravdu.
Stejně tak se pitvat v partnerských, ustalených citových pojmech. To by bylo na obdobný seriál Ordinace v růžové zahradě. Díky, za ré reakci.
02.12.2020 20:19:41 | šerý
Aha - mě zmátlo to velké "O". Jako Tvůj příměr je to tedy samo o sobě velmi povedené :-)
A Ordinaci v růžové zahradě raději opravdu néééé... ;-))
02.12.2020 20:26:01 | Amonasr
Já například děkuji za to, že skončila doba otrokářská. I dnes můžeš vlastnit všechno,když na to máš, třeba kus měsíce, Jenom nikdy ne člověka. To ostatní už není svobodná vůle. No pravda u mě vyhrává, zvyk je železná košile :) a pohodlí hraje také velkou roli.
02.12.2020 17:23:51 | Isla
Díky za znělou reakci :-) I když těch, co si bohužel myslí, že druhého člověka je možné vlastnit, je myslím stále ještě víc než dost... ;-)
02.12.2020 19:43:27 | Amonasr
Milý Amonastře, po přečtení básně mne napadl krásný citát :"Leccos bychom odhodili, kdybychom se nebáli, že to třeba někdo jiný zvedne."
Autor se mi nevybavuje.
02.12.2020 17:17:10 | Donne
Milá Donne, to je povedený citát hodný hlubšího zamyšlení :-) I když já se zrovna donutil k vyhození pár starých dosud použitelných věcí a doufám, že je někdo zvedne a prodlouží jim ještě aspoň trochu život pro jeho obecnou udržitelnost... ;-))
02.12.2020 19:41:29 | Amonasr
...nejsem sentimentální, abych schovával staré krámy...názory a představy...jen minimálně...ulpívám hlavně na sobě...to málokdo zvládá...;-)
02.12.2020 15:51:55 | Marten
To Ti tedy blahopřeju! ;-) Jinak si ale myslím, že odlepit se od již nefunkčních starých krámů, názorů a představ, a především pak mezilidských vztahů, patří k těm nejsložitějším a nejtěžším životním rozhodnutím... ;-)
02.12.2020 16:46:00 | Amonasr