Trápím se myšlenkou

Trápím se myšlenkou,
natravuji jdoucí agresi,
prohlubuji hloubou,
která rdoucí nazpět,
a pocit mrazem nuly znevažuje.

Honí se obraty i zvraty zvrácené,
kde Kobra královská svíjí,
ten sud soudných dřevomorek.

Jak zkažené rozvernosti,
jak rozmařile chované,
jak egocentrik v osobě motolic,
jak kominík v komínu ucpaném.

Vyhlodávám své zbytnělosti,
po masařkách bzučících netoužím,
opakem pravdou zaječím,
v zaječích prchnu a doskáči na vlak,
kde dráty železnic mne vyzradí.

Trápím a usínám, navždy né,
s vděkem ducha nadějí,
vděkem hmotu posil nasbírám.

Vampíři krouží v netopýřích trusech,
všemocný slítá ve vzdoru obzorem,
nad nimi promlouvá duší,
Bakchus milosrdný.


Býk v aréně po červené funí,
toreador s tváří smrti,
monstranc plaše večerní,
rozumem nerozumí,
a torzo sochařství kolonuje,
ten lid nestoudný.


Morduji, víru pospojuji,
Pollockem stříkance stepuji,

step, tep a frekvence.