Pro lidský smích

Pro lidský smích, bych v klín hřál,
ve hedvábí roucha omamném.

Jak pramálo modravého schoulení,
mí blízcí,
rozbřeskem břehů nevšedních,
po hladinách vážek nachově ztepilých.

Pro smích,
ve štěstí smíšků lechtáme,
pro smích milujeme vanoucí,
ze sahar písků plynoucích.

Uleháme a předeme v tygřích koberců,
tím klubíčkem z povzdálí rozeklaném.

V těch nejkrásnějších smíchů,
na tvářích trocha umouněných,
vyrůstává pramínek sametů,
z mlžných kouřů a vytoužených radovánkách.


Přeji a popřávám,
přejíc v hrníčkách ouška,
kde lektvarem nektarů,
v říši divů smíchů,
nadesladce s lehkostí,
ten mrzout zachichotá,
a rozjasní za sluncem citróny,

v žárů prozářených potlesků.