Praněco

Praněco vynořilo nicotou,

Poseidon zavitě hřmí,

pod hlubinou moří ďasů,

eudoxus měsíce nehybně ční.


Pro světlo, za světlem,
vráska shrbí šat,
žakárovým nitím se jímá,
plamen zpropadené pomíjivosti.


Ó pračlověku vznícení,

ó člověku šílenství,

uspěcháno,
po šrotujících bot,

robotických žolíků,
a kartou zrádných zmijovců.

Óóó ejhle,
člověče zastaralý !