Malá denní procházka

Malá denní procházka

Jak jejich otcové stejným
stromořadím starci jdou
a kladou zvolna jednu nohu za druhou

Šourají se se svými šourky,
které odevzdaně zavěšené
pod převisem břicha
naslouchají bijícímu srdci zticha

jak kdysi přenášelo hory
jak krev prudce vstříkla
z předsíně do komory

Houpají se v rytmu kroků
a vzpomínky bezděčné
na plnost prchlých roků
zdají se jim zbytečné

Však jenom na pohled
jen na pohled
ztrácí smysl zdejší svět

Ruka starce se přesto nechvěje.
Jak své želízko ve výhni času
svírá vnuka ruku hřející
Tak transport síly nesmrtelné
se skrytě odehrává v ulici.