Sám u zátoky stínů
jsem smutně zaplakal
a odpustil si vinu,
kterou mi osud dal.
Až půjdu k břehům lásky,
kde mlčí temno v nás –
u nekonečné krásky
zapláču tiše – zas.
Mé smíření mi dalo
před smrtí nový cíl,
jenž dítě nepoznalo –
poslední, který zbyl.
Být smířený je harmonie, milý Arno
01.10.2021 21:18:43 | Akrij8
V současnosti moc smířený nejsem. Kauza DEZA mne "nadzdvihla".
https://ekolist.cz/cz/publicistika/nazory-a-komentare/arnost-kult-a-neutahuje-se-smycka-kolem-arealu-deza#dis-id-e2cc221c6c0dca1eea26ae1a0fe04635
17.10.2021 07:16:36 | ARNOKULT
Tvé texty mne fascinují, ARNOKULTE...líbí, samozřejmě...a samozřejmě říkám jako mkinka: pero Mistra...měj se hezky, v
23.07.2021 22:09:04 | mapato
výborná!
07.04.2021 15:06:44 | Pittoresque
nezbývá než přijmout, když s osudem jen sotva člověk pohne, a pak možná stane se ...
07.04.2021 14:47:28 | Vivien
Odpuštění dodá novou sílu *ST:)
Pěkný den Anokulte.
07.04.2021 08:34:10 | jenommarie
Ano, ano jenommarie!
Přeji také pěkný den. Zde v Jizerkách sněží.
07.04.2021 11:52:20 | ARNOKULT
Děkuji, u nás se to také střídá. Čisté nebe, slunce a krásné mraky, ale studený vítr a sem tam poletují sněhové krupky.:)
07.04.2021 15:18:16 | jenommarie