Básnění zpěvu

Komu se zachtělo zpívat,
hej,
tak mi podej závlasí,
ať zapojíme touhy červených hroznů,
a rozprostřem pastviny,
že by to osleplo zářící slunéčko.

Po topolu datel leze,
k oblázkům oblohy stepuje Kentaur,
a kopřiva pálí jako čert,
ale poctivého to nepálí,
v tůních blýská šídla aktů,
zrcadlo blázní mezi kupce sena,
že tykadélka lesem básní,
a práší dříví začerstva.


Básnění zpěvu budí zamilované,
trumpetky vytrubují nektarinku,
co by nasládle klíčila,
a šťavnaté odtéká k romanci,
i podvodnímu lotosu s měchem,
kde napitost opije květenstvím,
do bludiček bloudivých repem,
až na samou písničku,

píši zarputile a louskám oříšky,
zazpívám ti z večera,
a pozhasínám lampióny,
aby Luna usmlouvala magický zvoneček.


ÓÓÓÓÓÓ,

ladičko básní,
navléknu ti malachit,
a upevním řetízkem z blankytu krepů,
předznamenáním přesliček,

přeslenitě větvěných,


v srdcích režijního orchestrionu.