Ovíjený

Kdo byl ovíjený,
ten rozezněl blesk,
vždyť se pomotává žíla ,
jak by mezi listy protekla,
ta dechberoucí flétna,
ono záleží na pocitech v přepisech,
pero, tužka vykreslí magnolii,
pověstná mince v kašně mří,
kolemjdouci žebrák je šťasten v pokoře,

vějíř ověnčuje třmínky jitrocele,

laskající přeláskou se vznáší,
neví kudy poplují,

rozum stát a srdce tas,
za každého živáčka vlídnost,

zatancuj si fidlovačku prosím,
a vyměníš svůj usmolený kabát,

za divy probodané trním.


Ovíjený, milující,
vyklubává podestýlku,
a z písně mihotává zářivé cesty,
řasorašících svádění,

devateročervánků,
i půstem klanění,

zůstaň semnou,

a povedeme potůčky z kanoucích,

kde nevymřeme navěky,

jen slza ukápne,


a neví se kam...