GALONY STRACHU

​

V cele smrti, umíráček něco kuchtí.
Sval dal se v cval, kdopak mu to nakukal.
Zvony voní, blesky mohutnými meči proklány jsou, řvou.
Jasné nebe celé ucourané okaté a proužkované.

Důvtip roní slzu dej mu pusu nebo pěstí, že by štěstí.
Utrápené z toho hnusu, jako čert se mračí, pln zášti baletky.
Odpoledne dusné v elektrizující mlze že by v nebi smrt.
Plný břich i bachor jako rozevlátý prapor, nad dobytým územím.

Dusot kopyt slušný odpich, poslední dopis napsán rukou, nohou, srdcem.
Usnul na vavřínech poté jen a úzkostlivě padal, výš a stále prudkou spirálou.
Banda zlata po lidech se noří, v podpalubí kulky cenný kov poškozují kapalinou.
Natažené lano řeklo jasné anno a tak se i stalo utržené zahanbeno, lidskou tíhou.

.