Ze strun
Rozervaná duše vzlyká,
a splétá se nečasy,
co by mramorem neprošlo,
ba spíše psaný řádek,
vepsán tíhou včelstev,
po azuru spočatých oblak,
kde nic je víc mlčky,
pozakryto sbožným požehnáním,
v křídelnatých pávic,
za nimiž kouří splavené zdary,
předjímajících harf,
ze strun Héliova slunce,
které vycházejí z rozkoší zahrad,
a rozjitřelých žalozpěvů,
milovat a smět být milován,
k tanci soudlivých bludiček.
Přečteno 212x
Tipy 12
Poslední tipující: jenommarie, gallatea, Isla, šerý, Vivien, Psavec, mkinka
Komentáře (11)
Komentujících (6)