Vítáme v nebesích

Jaké barvy znamenají žít,
jaké ledy soch přetvařují se,
jaká železná srdce vytasí meč,
jaká budou vyhaslá ovití.

Ber si senzibile bílou látku,
rozeber ji v jedinkrát,
a kniha skvrn se obrátí,
k tajemství pyramid heuréky.

Tam nikam vychází růžkatá housenka,
zavita v kukly knoflíků změn,
kdy otevře se elán bytí,
a prodchne smůlou kráterů,
který v puklině dřímá,
a jímá ho překrytý jazz.

Kdyby byl zahořklý vrchol,
tak by ubyl sníh,
kdyby žestě nehrály,
tak by tóny neměkly,
a kdyby a copy zapředly,
tak sloky by zabublaly v půlměsíc.


Vítáme v nebesích,
plynoucí zkrotí váhy sestupně,
na háje košatých pylů,
kam si bájný dráček pospí,
a z páry hladin plamen napoví,

to již z třaskajících květů.