V mém životě

Jak pláč i hrom souznívá,
v mém životě tóny dozní,

když zjeví se mág odnikud,
tak silná shůra padne na lem,
i povadne a vstane na Zem.


Co slyší tlukot Jiřiček,
z nichž po hladinách hladí,
a kam přelétne mžik v tichu,
o jakém se vyčte ze sna,
kdy zpozdívá se,
a s úplňkem je šerý svit,
v lampiónových průvodech zásnub.



Po nevyřčené sonátě toužíme,
a jak se ploužíme v kalužích,
co poráží rytmické zkratky,
zhuštěné jejich esenci,
za malebného krajinářství,
v osídlených divů návratů,
do pohoří s úhoři,
i s poselstvím kyklopů.



Kde jsi bílá smrt,

k smrtce a křičím žít,

visím, směji se za zády omítky,
sloupává mi kutikulu,
vím a stárnu,

tak nech mi toho blázínka,

je semnou i po mě,

a pokropí pokojné ohně,

k nejvyššímu času,

kde kápne vzpomínka,
na hvězdu z chvojí.