Promítám

Mezi nebem a peklem,

je roklina božstev lásky,
jenž svou solí ohnivých očí,
proslzí údolí zánovních květin,

v povadlém kalu břehu,
a rozroste se ke dnu,

aby z něho vytryskl ráj,
nejdál k černobílým snům,
co pamatuje luna za tmy,

v tváři pobledlé laguny,
kdy opadlo zrcadlo bázlivé,

a šnořilo se po visutých kaskádách.



Když miluješ,
libuji si v listě karátu,

promítám v tvém světadíle,

skvosty osázených mil,
a tady semnou skonáš,
v přítmí paprsku,

a z proutí se zrodíme,
k řase klasu,
na tom vinném vlasu,

houpajíc po konečcích,
a vyhrávajíc k jabloni.