V PODSTATĚ
V PODSTATĚ
Anotace: Lyrická báseň
Je prý ten, co už nemá sílu.
Uprostřed ksichtu, má díru.
Vše skrz ní právě mu uniká.
Tak jde, pak levotočivě utíká
Zmatený nakreslený jako vtip
Který si přečteš a jdeš na hajzl blít.
Jsi to ty, otoč se, ukaž svojí tvář.
Jde z tebe taková nekonečná záře.
Je temná, utkaná, z lítostivých slov.
Matné zatmění opovržlivé, sebe sama.
Svět jako strašidelné místo pln nestvůr.
Nestůj, prostě zdrhej, nejlépe pod stůl.
Jsi nesvůj a kurva tak čí jsi, ničí a to ničí.
Slyšíš trávu křičet, stín tvůj, tě imituje.
Po řece do nekonečných smrtících dálek.
Zdalipak máš zámek a hlavně klíče od něj.
Je tam vše a to štve když jsi stále jen plen.
Pot z tvých pórů jde dolů, kape nezklapne.
Už jen maličkou chvíli než doputuješ k cíli.
Nebo spíše asi ke konci není už žádné pomoci.
Zařvi tu zprávu do noci, ale trochu tiše, tak se někde píše.
Dej si hubu na zámek a chcípej jako doposud, jen
silně vnitřně.
Komentáře (0)
Doporučit
TiskKomentáře
Ještě nikdo nekomentoval.
Pokud chcete vložit komentář, musíte se přihlásit.
Pokud chcete vložit komentář, musíte se přihlásit.