DNY

hořím schlípnutě tajím znovuhořkost

vymyslím si slova utajena vyzdvižena

na povrch věčného sebestředného mučení

vstal pak zas lehl aby po čase nepřekonatelně zhebl

hledám cestu upřímně zasažen zničující nutkavostí

prost veškerého ničení toho co by mohlo být ale není nezní

zůstávám dál a budu plenit kosit hlavy vybuchující davy

radši asi smíchy propadnul skrze dno dopadl na zrezlé dýky

no tak díky za mlčenlivost zvuků mnou vydaných napospas 

kolapsu těl odtrhnutých od matrixu nějká chyba nul a jedniček

tiíc triček hafo přesmyček útulek pro bytosti na dálku již vypnuté

zvedl se my ret jen tak hned že by mrtvice rána do hlavy vyzívá palice

uskutečněn střet vizí postojú a hledisek jedno je však jasné zní mi to v uších

všechny tyhle postoje slyším neustále nejdou vypnout nadechnout bych se chtěl

svobodně nebýt utlumen chemickými vzorci na konci toho všeho je molo myšlenek