COPAK

Spadl jaký si apel
Něco z něj kape
Možná jeho kýčovitost
Zavrtaná do nemohoucnosti
Je patrný i z vesmíru
Má uprostřed ničeho díru

Usnu spánkem spravedlivým
Probudím se chtivý, rozechvělý
Další den, nové citové vydírání
Dejte my ještě sladkého spaní
Třeba čtvrt deka, rozlit odevzdaný

Kola osudu točí se dál
Držím se nespadnu snad
Únik z toho podsvětí, nesvědčí
Vstávám bdím sním, odevzdám
své tělo. Dopadl jsem už nic
necítím. Jsem kostka ledu
rozpustím se v utajenou kapalinu

Otočím se a za mnou už nic není
Nic tu nezní, jenom to mé chtění
Prozřel jsem už, padám v nicoty
Viď že neumřu, jenom spánek mě
pohltí. Budu spát a třeba se i tomu
smát. Nenechte mě chcípat jenom
tak. Zdechlina opuštěna na pouští
Kosti ohlodané tajemností hle zři