1989

Když mas srdce zjihle,když jsi narozena ve znamení debila co má imrvere potíže pac si nezvladatelným chaoticky naladenym způsobem soběstačná popleta s dobrým srdcem která se nekonečně probouzí už rovnou nasrane protože včera bylo zase nespravedlive a pradeda mockrát vyprávěl prvorepublikove pravdy tenkrát když naleval lak do okurek zase velmi pomalu proto aby krupaly ..ale my chceme vše rychle a pak hned ztratime zájem taky a nejen,pro starý lidi ale on stejne pomalu vyprávěl něco a tvrdil ze na dobre věci se musí čekat a tak proto čas te mozna dneska rozveselí s vůni darovaných květin jdes tou samou ulici a to co reknes je někdy trapné protože starnes jako okoukané náměstí v centru města..cigarety beres radši sebou klíče na polici nazujes si boty čeká te nový den štěstí v kapse nenajdes nemas zapalovac avysnene dobrodruzstvi začne tam kde ti někdo ve tmě pochodní posvítí nevadi nic ztratit se můžeš i ve vlastním tele..říkám Všem ze můžu běžet dneska jjedes vítr ve vlasech a klacky pod nohama praskaji opru se o kůru stromu a zalepim se smulou kterou miluji tak jako barvu jehličí na pokraji sil mi chutna pocit svobody polostastne polounavene polomracno mraky přehlížím záclony mám zatazene zase kuju neplechu v ovzduší je cítit krém na opalování a ty zase davas význam dechu..zacnes stim hned teď potis poslední snahu s naději ze začneš znova ale vis ze čisté svědomí si měla naposledy když sis myslela ze třeba upeces chleba a žal se vstřebá protože ti v dětství vonely kvasnice,v poradku slečno někdo má rad čerství chleba , někdo postaví zeď a dá cihlu k cihle tak mas pocit,ze žiješ proto abys koukala na to jak všichni mají vsechno hned…a zase se ptáš proč mám srdce zjihle a zadluzene a postavila jsem si z pujcenych cihel drahou zeď…když si nemuzu dovolit dat těsto do tize protože jsem v neustále ve stresu a musim porad něco vracet ..tobě,máme,nekomu a hlavne na hned..